Chtělo se mi brečet, vzpomíná Hájek na úprk ze zámoří. Zpětně je rád: Teď si plním sen

Na začátku ročníku přitom prožíval jedno z nejhorších období kariéry. Na farmě v Pittsburghu se mu nedařilo, příležitost v hlavním týmu byla ohromně daleko. „Hlavně mi nikdo nedával zpětnou vazbu. Cítil jsem se trochu nedoceněný. Určitě jsem měl na víc,“ mínil Hájek. „Ale samozřejmě potřebují hrát svoje hráče, já měl horší smlouvu,“ podotkl.

V prosinci se po osmi letech v zámoří tak rozhodl boj o NHL ukončit a vyrazit za novou štací do Pardubic. „Kdybych ještě vydržel, asi bych šanci dostal. Ale čekat už se mi nechtělo,“ vysvětloval.

Konec v zámoří nicméně nesl hodně těžce. „Chtělo se mi z toho brečet. Mám rád Ameriku a život tam. Člověk v tu chvíli neví, jestli se tam ještě vůbec někdy vrátí. Ale děkuju Pardubicím, že mě vzaly a daly mi šanci,“ líčil brněnský odchovanec.

A nakonec úprk zpátky do Česka hodnotí jako skvělé rozhodnutí. „Zpětně jsem ale rád, jak to dopadlo,“ připustil. Důvod je jasný. „Mnohem radši jsem teď v reprezentaci, než kdybych vyčkával v zámoří,“ poznamenal.

Právě účast na domácím mistrovství světa si při návratu vytyčil jako svůj hlavní cíl. „Domácí šampionát je prostě něco víc. Tahle šance může přijít jednou za život. Letošní sezona v tom byla opravdu výjimečná, fakt jsem se sem chtěl dostat a splnit si sen,“ přiznal.

Plány mu málem zhatila dlouhá pouť Dynama v play off. Východočeši prošli až do finále, které se hrálo na sedm zápasů. Kouč národního týmu Radim Rulík proto neměl na zkoušení finalistů skoro žádný čas, přesto po Hájkovi sáhl. „Přiznám se, že během play off jsem na reprezentaci vlastně vůbec nemyslel. Bylo mi to jedno, hlavně jsem chtěl vyhrát s Pardubicemi,“ vysvětloval Hájek.

Až potom si uvědomil, že sezona pro něj vlastně nekončí. Že se chce porvat o svůj sen a ukázat se v Praze. „Velké zadostiučinění, že to nakonec vyšlo,“ usmíval se. Doposud si zahrál jen na „covidovém“ šampionátu v Rize. „To mi nepřišlo vlastně ani jako mistrovství. Co se týče atmosféry, tohle je úplně jiná liga. Obrovský kontrast,“ uvědomoval si.

Navíc už sám zažil pocit, jaké to je vstřelenou brankou rozjásat vyprodanou O2 arenu. V utkání proti Norsku parádní dělovkou jistil české vítězství. „Byl jsem nadšený. Vidět pak tu atmosféru, jak diváci řvou… Snad to nebyl poslední gól,“ culil se.