Článek
Od finále mistrovství světa uplynulo deset dní. Už jste viděl záznamy, nebo aspoň ústřižky z některých zápasů?
Zatím jsem si žádné záběry nepouštěl. Nejsem ten typ, který by si to připomínal u televize. Prožil jsem si to na střídačce a jsem rád, když to zůstane uvnitř mě. Tu cestu za zlatem mám v hlavě. Pustím si to třeba až ve chvíli, kdy to využiju jako pracovní materiál.
Za zlatou medailí vedla dlouhá a trnitá cesta. Jak bylo těžké z ní neuhnout už po nevydařeném přípravném turnaji v Brně?
Trenér má vždycky plán a vizi. A všechno se povedlo, což mě až mile překvapilo a jsem za to moc rád. Ano, před šampionátem jsme schytali velkou kritiku a byl na nás obrovský tlak, ale já osobně jsem to vyřešil tak, že jsem si vypnul internet a mám ho vypnutý doteď. Euforie před mistrovstvím by byla k ničemu. Sice jsme v Brně nevyhráli ani jedno utkání, ale kluci dřeli a ani nepípli. Možná si někdy postěžovali v kabině, ale nikdy ne přede mnou. Přijali to a špičkově trénovali. A pak se nám to vrátilo. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Brno pro nás byl takový bod nula, od kterého jsme se chtěli neustále zvedat. To pravé jsme začali budovat až v Praze.
A výkony mužstva v průběhu celého šampionátu stále stoupaly.
Věřil jsem, že se to podaří. Sám jsem si říkal, jestli se to někde zastaví. Ale výsledky, a hlavně fanoušci nás nabíjeli, dodávali nám obrovskou sebedůvěru, která pro nás byla zásadní. V jednom prostřihu na kostce jsem zahlédl záběr z fanzóny, která byla úplně narvaná. Do té doby jsem si ani neuvědomoval, co se vlastně v Česku děje, protože jsem byl jako beran zaměřený jenom jako na tým.
Zásadní otázkou byl výběr brankářů. Jakým způsobem jste uvažovali o volbě jedničky pro šampionát?
Do konce roku jsme se zaměřovali jen na evropské gólmany. Na konci ledna pak za námi přišel Ondřej Pavelec a řekl tři jména z NHL. Dostál, Mrázek, Vejmelka. A musel jsem mu dát jednoznačně za pravdu, že volba byla správná. Má skvělé oko a skvělý cit.
Příklep s Dominikem Kubalíkem a Ondřejem BeránkemVideo: Sport.cz
A jedničkou byl nakonec možná trochu překvapivě Lukáš Dostál, z něhož však čišel klid a k titulu přispěl třemi vychytanými nulami.
Dokonce třemi? Já někde zmínil, že měl jenom dvě, tak to se mu hluboce omlouvám. Je pravda, že nikdy nechci z týmu nikoho vyzdvihovat. Ale u Lukáše musím udělat výjimku. Připravil se neskutečně dobře a podával famózní výkony. Věděli jsme, že bude dobrý, ale že až takhle… Neudělal pohyb navíc, týmu dodával ohromný klid. Ve 23 letech neuvěřitelně vyspělý výkon, smekám před ním.
Celý turnaj i po něm jste vyzdvihoval neuvěřitelnou týmovost a skvělou chemii. Jakým způsobem vůbec něco takového vzniká?
Recept na to nemám, ale zkušenost za ty roky u hokeje už jo. Je to otázka hokejového citu, z knížky se to vyčíst nedá. Cítil jsem, jaké vazby by mohly fungovat, a povedlo se to. Na té chemii jsem to měl založené. Bez ní bychom to neuhráli.
Za Mantinelem s Michalem KempnýmVideo: Sport.cz
Zmiňoval jste také, že oslavy patří hlavně hráčům. Jaký moment po mistrovství jste si nejvíc užil vy?
Už první noc po finále na hotelu, kdy nikdo nikam neutekl a prostě jsme si to oslavili společně i s trenéry. Bylo to spontánní, naprosto úžasné a moc mě to potěšilo. Jenom to dokázalo, že jsme pokračovali jako tým i v oslavách. A musím doporučit Kubu Voráčka jako dýdžeje na jakoukoliv akci. (usmívá se)
Speciální pouto k týmu si vytvořil i český prezident Petr Pavel, že?
Určitě. Už tím, že přišel do kabiny a vzkázal, jak za kluky stojí a jak jim neskutečně fandí. Nemyslím si, že to bylo něco strojeného. Bylo to na bázi lidské, ne politické. Moc se mi to líbilo, vystupování pana prezidenta na nás udělalo velký dojem. A pak přijetí v Kramářově vile u premiéra i na Pražském hradě bylo moc příjemné.
Finále z Rulíková bydliště v JenišověVideo: Rudolf Voleman, Sport.cz
V pátek jste oslavy uzavřel v Jenišově, svém bydlišti. Jaké bylo přivítání od sousedů?
Bylo to příjemné, ale náročné. Ne z hlediska alkoholu, i když samozřejmě nějaké pivo padlo, ale byl tam opravdu zástup lidí. A snažím se vyhovět všem, kdo požádají o podpis a o fotku. Nikoho neodmítnu. Mám to takhle nastavené. Když jsem byl mladší a chtěl jsem podpis nějaké hvězdy, byl jsem za něj vděčný. A naopak se mi nelíbilo, když mě někdo odmítl a otočil se ke mně zády. Hrajeme to přece pro fanoušky, bez nich bychom to nehráli. A bez nich bychom tohle mistrovství nevyhráli.
Co tenhle zlatý úspěch znamená pro celý český hokej?
Je to závazek do budoucna, když teď vidím, jaký to má ohlas a jaký je o hokej zájem. Musíme ho využít a začít pracovat ještě intenzivněji, hlavně aby nám zbytečně neodcházeli mladí kluci do zahraničí. Potřebujeme pro ně vytvořit program, který má smysl a logiku. Prostředky na to určitě budou. Nechci říkat, že je hokej u nás číslo jedna, protože s fotbalem je na tom podobně, ale teď cítím, že to je prostě jednoznačně národní sport.
