Článek
Helsinky (od našeho zpravodaje) - V sobotním podvečerním semifinále je čeká obhájce prvenství Kanada a výhra by národnímu týmu zajistila první medaili z velké akce od roku 2012.
Myslíte, že je pro Česko opravdu reálné sáhnout třeba až na zlato?
Všichni jsme tu s jasným plánem. Nechci ale zabíhat moc daleko. Soustředíme se na malé krůčky, nejbližší je pro nás sobotní boj s Kanadou. Na neděli ještě nemyslím a nesnažte se mě prosím tlačit do nějaké odpovědi...(smích).
Proč jste nechal v pátek mužstvu volnější režim?
Pojali jsme to jako udržovací den, na led šlo jen pár hráčů, ostatní si dali masáže, svěřili se do ruky fyzioterapeutům. Musíme načerpat fyzickou i psychickou sílu, doplnit energii. Abychom měli proti Kanadě zase silný týmový duch, ukázali jí naši sílu.
O čem to bude především?
O tom dostat z našeho týmu to nejlepší. Hráči se musí obětovat, být připraveni blokovat střely a chodit odvážně do soubojů. Ani se nebát hrát s pukem, držet systém. Tohle všechno musí být na naší straně a k tomu o štěstí, jež ale přeje těm, kteří mu jdou naproti.
Nestojí a nepadá hra národního týmu s elitním útokem, která obstarává většinu gólů?
Ano, dokázal zápas s Německem rozhodnout v přesilovkách. Tím jsme si hodně pomohli. Jde o tři skvělé individuality, které si na ledě umí vyhovět, přitom pracují pro tým. Nikdo tady není jen sám za sebe, i když jsem moc rád, jak třeba Roman Červenka nakládá s rolí kapitána nebo jak si David Pastrňák vzal některé věci za své.
Takže ostatní lajny podle vás fungují?
Mně se vážně líbilo, jak čtvrtfinále odehrály všechny čtyři. Obránci a gólman také odvedli skvělou práci, to všechno nám dává šanci na výhru. Třeba Karel Vejmelka v brance svým klidem nabíjí celé mužstvo. Nebudu kritizovat některé hráče, že góly nedávají. Samozřejmě doufám, že je třeba v sobotu dají, ale hokej vyhráváme i prohráváme společně jako tým.