Článek
"Baví mě hokej. Kdyby nebavil, tak ho nedělám. Beru to tak, že jednou to skončí a už žádná reprezentace nebude. A člověk nikdy neví, kdy je to naposledy. Tak si to chci užít a udělat vše pro to, aby se uspělo," popisuje Červenka pro Sport.cz svou reprezentační chuť.
A tak se v úterý připojil 36letý útočník do přípravy, ve čtvrtek pak nastoupil na Českých hokejových hrách v Ostravě ke svému 162. reprezentačnímu zápasu. Od Jalonena dostal prostor, dirigoval přesilovky, v níž asistoval u vyrovnávacího gólu proti Finsku na 1:1. V penaltovém rozstřelu proměnil jeden ze dvou nájezdů, přičemž po utkání říkal: "Byl jsem po pauze rád, že jsem to nějak přežil."
🎯 V nájezdech to sice na vítězství nestačilo, tahle trefa Romana Červenky ale stála za to 🚨#narodnitym #jakolev pic.twitter.com/zwbNKuz2Dp
— Hokejový nároďák (@narodnitym) April 28, 2022
Kouč Jalonen o něm vyprávěl: "Je to fajn kluk, který má za sebou výbornou sezonu a hodně toho umí. A dokáže mít vliv na naše mladé hráče."
Už když si trenér zpětně pouštěl české zápasy z pekingské olympiády, věděl, že Červenka do jeho plánů pro světový šampionát náramně zapadá. Protože ač to v Číně skončilo krachem, tak zkušený forvard jako jeden z mála v šedém týmu vyčníval.
"Asi to byl faktor, že tady zase mohu být. Vždycky se snažím hrát co nejlépe, abych pomohl mužstvu. Ale jde mi o týmový výkon a úspěch," ví i Červenka. "S trenérem Jalonenem jsme se bavili a byl to příjemný rozhovor. Já chci udělat maximum, ale stejně je to o týmu, abychom přijali role, dělali to, co máme a zapadlo to do sebe. Jak to na olympiádě dokázali kupříkladu Slováci. Není to jen o jménech na papíře."
A tak v něm pořád hoří touha, aby se i po podivné sezoně, ve které zažil zklamání v Pekingu i na klubové úrovni - s týmem Rapperswil-Jona vypadli ve čtvrtfinále, ač v sérii vedli 3:0, rval na světovém šampionátu. Po vyřazení v play off vzal syna na týden k moři, odpočíval, než se zase pustil do tréninku, aby se udržel ve formě. A když od Jalonena přišel povolávák, dorazil do Ostravy. "Z úspěchu vznikají nezapomenutelné vzpomínky. Já měl štěstí, že jsem nějaké úspěchy zažil a byl bych moc rád, kdyby se něco takového zase povedlo. A tak jsem tady."
Červenka je mistrem světa (2010), ze světového šampionátu má také bronz (2011), leč jsou to už přece jen poněkud vousaté vzpomínky, protože český hokej teď zažívá trudné časy. Jenže právě zlaté reminiscence přikovaly Červenku k reprezentaci a nabíjejí ho motivací. "Mistrovství v Německu nezačalo dobře a my museli vyhrát poslední tři zápasy, abychom vůbec šli do play off. Je to zkušenost, že i když se nedaří, můžete to kdykoliv nastartovat. A od té doby vím, že není dobré létat moc nahoře, ani nebýt moc dole," popisuje Červenka.
Jeho jméno však v posledních letech působí na mnohé příznivce jako červený hadr na býka a útočník je personifikovaným hromosvodem neúspěchů. Není to k němu fér a i on sám by musel být hluchý a slepý, aby veřejnou zlobu nevnímal.
"Není to příjemné, hráči ani týmu to nepřidá sebevědomí, zvlášť když se to děje během turnaje. Ale takový je dnešní rychlý svět. Už to beru jinak. Ve sportu je to o výsledcích, a tak to vždycky někdo odnese. O mě však nejde, já se na to nedívám, ale chci, aby byl úspěšný tým," vysvětluje Červenka.
A míní, že příznivci velmi často hráče posuzují podle produktivity. "Kolikrát někdo hraje dobře, ale nemá body a lidi všechno určují podle čísel. Ten hráč je přitom pro tým platný, což je určující."
