Burian v hledišti, pohár od Masaryka a první triumf nezbedných Američanů. Jak Praha poprvé hostila MS

Poprvé byl na území tehdejšího Československa uspořádán před 91 lety a vstupenky na šampionát hraný na dnes už neexistujícím zimním stadionu Štvanice se vyprodaly za jedinou noc. Ale také tu kvůli hospodářské krizi a špatné ekonomické situaci byly trable s výstavbou stadionu, že se generálka na mistrovství v podobě evropského šampionátu musela o rok dřív přesunout z Prahy do Berlína.

Bylo 18. února 1933, Československo už zhruba čtvrt roku mělo stadion s umělým ledem, a tak tentokrát nehrozily lapálie jako při předchozích dvou evropských turnajích. Ten první v roce 1912, jenž se odehrával na tréninkovém hřišti fotbalové Slavie na Letné, byl kvůli protestům i organizačním zmatkům anulován, ten druhý v roce 1925 připomínal kvůli oblevě kočující cirkus – začalo se v Praze, pak následovalo stěhování do Tábora, později do Tatranské Lomnice a končilo se ve Starém Smokovci. Ale teď v únoru mrzlo, padal sníh…

Jen pár dní před startem mistrovství se omluvily Velká Británie a Francie, protože podle pravidel země nesměly využít kanadské hráče, kteří působili v jejich soutěži, nedorazili ani Švédové, tehdy úřadující evropští šampioni. A tak se deset z dvanácti celků rozdělilo do tří základních skupin, přičemž „neporazitelné“ zámořské výběry byly nasazené přímo do čtvrtfinále.

Turnaj odstartoval slavnostním zahájením, při němž byl – dle tehdejších zvyklostí – shozen z letadla věnec na ledovou plochu. Prezident Tomáš Garrigue Masaryk zase světovým šampionům věnoval vázu od profesora Josefa Drahoňovského s vybroušenými postavami brankáře a hráče s bekovkou na hlavě.

Československo nejprve rozstřílelo Rumunsko 8:0, když hned pět gólů dal Josef Maleček, jenž se později s deseti brankami stal nejlepším střelcem turnaje. Následovaly výhry 2:1 nad Rakouskem a 3:1 nad Itálií. Ve čtvrtfinálové skupině přišla dvě těsná vítězství 1:0 nad Polskem a Švýcarskem, když v bráně čaroval Jan Peka – gólman, jenž v reprezentaci působil od roku 1913 do roku 1936!

V napěchovaných tribunách, kde nejlevnější vstupenky stály pětikorunu a ty nejdražší na finále vyšly na 45 korun, byl zase prominentním hostem komik Vlasta Burian, jinak velký Malečkův kamarád. Tento sportovní všeuměl, jenž byl vynikajícím fotbalistou, atletem, golfistou i tenistou, patřil mezi tehdejší celebrity.

„Každý z účastníků přijel rovněž jen s jednou sadou dresů. Když se střetli Němci s Polskem, tak hráli v našich dresech. Proti Rumunsku a v zápase o bronz zase Československo nastoupilo v dresech LTC,“ vzpomínal pro Radiožurnál historik Zdeněk Zikmund.

Aby zvláštností nebylo málo, pak evropské týmy povětšinou hrály na jednu formaci, což zvlášť při čtvrtfinálovém zápase proti Americe, který už nic moc neřešil, šokovalo příznivce na tribuně. Trenér Reisenzahn nechal odpočívat elitní formaci, aby byla fit na závěrečné zápasy, a tak celý mač odehrála jen ta druhá. Jenže v semifinále to s Kanadou stejně dopadlo podle očekávání, Čechoslováci prohráli 0:4.

A tak tu byl zápas s Rakouskem o bronz, vzhledem k finále USA–Kanada, boj o pozici nejlepšího evropského mužstva. Po třech třetinách (hrálo se tehdy 3×15 minut) zůstal stav bezbrankový, stejně tak po prvním prodloužení. Až v 64. minutě Maleček poprvé přelstil rakouského brankáře Amentha, o chvíli později (nehrálo se na náhlou smrt) přidal druhý gól a bylo hotovo.

Diváci vtrhli na led a své hrdiny vysadili na ramena. „Co se dělo v hledišti, dalo se těžko líčiti. Nekonečný jásot, radostné volání, mávání šátky, bouřlivý potlesk, to vše se mísilo v mohutné echo. Zápas byl též satisfakcí pro Reisenzahna, jehož rozumné rozhodnutí před čtvrtečním matchem s Amerikou bylo leckde kritizováno, a byl konečně také odpovědí na hlasy různých sýčků před soutěží,“ referoval tehdejší Sportovní věstník.

I finále mělo grády a jednu aférku. Američané při jednom svém mejdanu zdemolovali v Praze zařízení hotelu, a organizátoři tak chtěli škodu zatáhnout ze startovného, které jim náleželo. Hráči však pohrozili, že bez peněz nenastoupí do finále, a tak pořadatelé raději ustoupili. Samotné finále skončilo 1:1 po základní hrací době, za Ameriku čaroval Cosby, její mrštný brankář, a v prodloužení pak rozhodl John Garrison o triumfu USA. Byl vůbec prvním na světovém šampionátu, protože předchozích šest vyhrála Kanada.

Československo i díky populárním rozhlasovým přenosům v podání Josefa Laufera následně zažilo hokejový boom. Počet klubů výrazně vzrostl a hokej se stal národním fenoménem.