Článek
Začněme reprezentací. Očekávání vaší paní je hlavním důvodem, proč nechcete do Finska?
Ano. Každý táta by měl být u porodu a měl by být oporou ženě, než to malé bude na světě. A samozřejmě i poté. Navíc sezona s olympiádou je fyzicky i psychicky náročná, když vezmeme, co se všechno událo.
Vy už jste si zanalyzoval, proč se olympiáda týmu i vám osobně nepovedla?
Ano. Bylo těžké se na olympiádu připravit. Když mi Zdeněk Orct zavolal, že pojedu, tak jsem hned v Omsku trenérovi gólmanů řekl, ať mi udělá tak těžký plán, že budu slézat z ledu po čtyřech. Hrábnul jsem si a po příjezdu do Česka jsem měl v plánu pokračovat. Jenže desetinky a setinky z covidových testů mě nepustily z hotelu. Před prvním mistrákem jsem měl jen dva tréninky, což nebylo ideální. Na takový turnaj musíte být připravený, rozjetý jak vagon, vletět do něj a mít formu vyšponovanou. A to já jsem rozhodně neměl.
V onom rozhovoru pro ruský server jste si postěžoval, že Český olympijský výbor (ČOV) měl přísnější pravidla, než byla ta v Číně. A na to jste doplatil.
Já bych chtěl poděkovat všem, kteří se zasloužili o to, aby mě co nejrychleji dostali do Pekingu. Ale tohle by vůbec nemuselo být, kdyby od začátku byla nastavená stejná pravidla a typ vyšetření, jako bylo následně v Číně. To není jen můj názor, nad tím jsme se pozastavovali všichni. Čekali jsme, že test v Číně bude citlivější, těžší, ale paradoxně to bylo opačně. Tam se dělal výtěr z krku, šup, šup, další. Tady se řešily desetinky. Ale hlavní důvod asi byl, že to v ČOV "zapinkali" na letní olympiádě v Tokiu, tak teď si chtěli být jistí, že tam pošlou jen zdravé.
Už jsem zmínil rozhovor pro championat.ru, v němž třeba zaznělo, že "nejste rukojmí KHL i že jste nemohl z Omsku odejít, protože byste se nemohl podívat spoluhráčům do očí." Jak rozhovor s ruskou novinářkou vznikl?
Mluvil jsem se svou ne moc dokonalou angličtinou s Ruskou, která rovněž nemluvila ideálně. Pak to přeložila do ruštiny a následně se to překládalo do češtiny, což bylo jak tichá pošta. Než zpráva dojde na konec, tak se pozmění. Jakmile to vyšlo v Rusku, okamžitě jsem psal lidem z mediálního týmu v Omsku, ať to stáhnou. Psal jsem i té reportérce, že je šílené, co z toho plyne. Ale řekla mi, že už to nejde smazat, že to převzala jiná média. Takže jsem viděl vzadu mračna a čekal, kdy přijde bouřka.
Když se text přeloží do češtiny?
Ano. A vyloží se jinak, než co jsem ve skutečnosti chtěl říct a než to cítím.
Teď máte prostor popsat to v češtině.
Víte, mě překvapilo, že jsem vnímal negativní komentáře od lidí, kteří mě znají spoustu let. Vědí, že jsem založil charitativní projekt Saves help, který pomáhá desítkám dětí za miliony, ale věří jednomu nešťastnému článku z Ruska. Kdo mě zná, ví, jak moc mi záleží na tom pomáhat lidem, jak mi záleží na rodině, a samozřejmě mě trápí, co se teď děje ve světě. Je to šílené. Hráli jsme hokej v Rusku, ale soustředit se tam na něj byla úplná utopie. Tvrdím, že telefon nemá co dělat v šatně, ale od doby, co začala válka, jsem ho tam měl pořád. Slezl jsem z tréninku a hned jsem se díval, co se zase stalo. Přes VPN jsem se mohl připojit na česká média. Volal jsem pořád domů, řešil s agentem, co můžeme dělat.
Co jste zjistili?
Že moc na výběr nemám. Oproti Finům, kteří od nás odjeli, jsem to měl složitější, protože jako jediný cizinec v našem týmu jsem měl smlouvu i na další sezonu. Kdybych odjel, platím ohromnou pokutu, že jsem porušil kontrakt. Všichni cizinci z KHL máme skupinu na WhatsApp, bylo nás v ní asi 150. Pořád jsme řešili, co se dá dělat. Z Finů odjela polovina. Zbytek cizinců zůstal, jen ti, co vypadli z play off, okamžitě mizeli. Denně jsem chodil za trenéry a říkal jim, ať pochopí, že tady jde hokej stranou, že nevím, jestli se mohu soustředit na hokej. Mám doma těhotnou ženu, rodinu jsem neviděl dva měsíce a v tomto období jsem si přál být doma s ní. A k tomu navíc přibyla situace na Ukrajině.
KHL se stala součástí Putinovy propagandy. Cítil jste ji i v Omsku?
Byl jsem rád, že u nás v týmu jsme nezaznamenali jediný náznak propagandy. Byly týmy, které hrály s nápisy za střídačkou. My udělali halo, že něco takového nechceme, nedej bože, aby nám dali něco propagandistického na dresy nebo abychom se pod něčím vyfotili, že jako s děním na Ukrajině souhlasíme. Oznámili jsme velmi striktně, že pokud se to stane, okamžitě odjíždíme.
Co ruští spoluhráči i obyčejní Rusové. Tuší, kde je pravda?
Ona VPN je dostupná všem, tak kluci koukali na zprávy v angličtině a viděli oba tábory. Spousta kluků z toho byla šokovaná. Sami říkali, že nechápou, co se děje. I to mě potěšilo, že moji spoluhráči s válkou nesouhlasí. Ale včera to byli moji spoluhráči, přece je druhý den nemůžu nesnášet. Oni válku, která je naprostá šílenost, nechtěli stejně jako já. I jich se navíc dotýkají sankce. Hrát hokej v Rusku v době, kdy umírají kvůli válce lidé, bylo strašné. Jenže pořád jsme čekali, kdy konečně někdo řekne, že začala válka. My v kontraktech máme, že v případě živelní pohromy či války se ruší smlouvy. Ale nikdo válku nevyhlásil, protože v Rusku se to jmenuje speciální operace.
Neměla zasáhnout Mezinárodní hokejová federace IIHF a říct: Toto je válka?
To jsme si všichni přáli. Všichni cizinci říkali, ať napíšeme na IIHF a zruší nám kontrakty. Někdo to zkoušel, ale dostal odpověď, že to nejde.
Měl jste v hlavě, že navzdory tučné pokutě odejdete?
S tou myšlenkou jsem si pohrával. Řešil jsem to s agenty, rodinou. Věřili jsme, že se to uklidní, ale situace naopak eskalovala.
Z onoho rozhovoru asi nejvíc rezonovala věta, že nejste rukojmím KHL, ale na druhou stranu se nemůžete dostat k penězům. Vážně nejste rukojmí?
Já si pod slovem "rukojmí" představuji, že přijdu na zimák, dají mi pistoli k hlavě a řeknou: Musíš tady zůstat. Ale oni se k nám chovali dobře. Za cizince v KHL byl rozepsaný e-mail pro IIHF, který začínal slovy: Zachraňte nás, my jsme tady rukojmí. Najednou 90 procent hráčů řeklo, že se pod to nemohou podepsat, protože tak se k nim jejich klub nechová. To bychom zase lhali my. Byl jsem rukojmím, co se týká byrokratických věcí, jako je smlouva. Ale nebyl jsem rukojmím, že by mě po tréninku zavřeli do sklepa, abych neutekl. Jakýkoliv výrok ohledně té situace bylo balancování na hraně samurajského meče. Ale chci teď nahlas říct, že mi není lhostejné, že umírají lidé a je válka! Schytal jsem v posledních dnech spoustu jmen a upřímně mi to jedno není.
IIHF zatím oficiálně nesebrala Rusům ani pořadatelství mistrovství světa, které má příští rok hostit Petrohrad. I to je poměrně signifikantní, jak se staví k události. Umíte si představit, že příští sezonu budete skutečně za Omsk hrát? České úřady nedávají ruským a běloruským úřadům pracovní víza, a tak se dá čekat jasná odveta.
Nevím. Spíš vám řeknu, jaké se nabízejí možnosti. Vzhledem k sankcím, které jsou na Rusko uvalené, může liga říct, že bude jen čistě ruská bez cizinců. Může se i stát, že se soutěž přejmenuje, protože už nebude kontinentální, a budou se muset udělat nové kontrakty. S agentem hledám možnosti, kde bych mohl hrát příští sezonu. Jenže taky se může stát, že Omsk bude požadovat můj nástup, a v případě nedodržení povinností dostanu 18 měsíců stopku.
Obdarované děti s rodiči a zakladatelem spolku Saves Help Šimonem Hrubcem (třetí zleva).
Tak tady už IIHF nesmí mlčet, ne?
Ano, někdo musí udělat to rozhodnutí a říct, že se smlouvy ruší všem. Musíme s agentem hledat varianty, protože se mi rozroste rodina a ta je pro mě nejdůležitější.
S lidmi z Omsku o budoucnosti mluvíte?
Ne. To je práce agentů. Já z Ruska odjel, jak to nejrychleji šlo. Ve dvě v noci jsme se vrátili z Magnitogorsku a v sedm večer jsem letěl přes Istanbul do Prahy. Teď je to čekání. Ale pořád se bavíme o nedůležitých věcech, oproti tomu, co se děje na Ukrajině.
