Článek
Evropskému hokeji prostě poslední roky vládne Finsko a tak; jak dřív bylo českým specifikem bránění s levým křídlem, které všichni přebírali; tak teď se brání s centrem nebo s tím, kdo je první vzadu. Trendy se prostě mění a reagovat na ně musí všichni.
Trošku mě pobavil náš zápas s Finskem, kdy oba týmy hrály úplně stejnou taktiku. Když vidíte, jak pět lidí v řadě útočí a pět lidí proti nim ve středním pásmu couvá, je to zvláštní pohled na hokej.
Ale dobrá... Máme v kapse dva vyhrané turnaje EHT a není důvod odjíždět na mistrovství světa se strachem. Jsem rád, že hráči i trenér konečně mluví o tom, že pokud vyhráváte, jedete si na šampionát pro medaili. Neznám sportovce, který by někam jel jen s tím, že to chce pouze nějak odehrát. Snad to medailové prokletí, které trvá už deset let, konečně zlomíme.
Loni jsme taky vyhráli generálku (České hokejové hry) na mistrovství světa, ale oproti předešlým rokům vnímám jeden obrovský rozdíl. Atmosféra kolem nároďáku je jiná než dřív. Nevím, jestli je to zahraničním trenérem, nebo tím, že už od toho nikdo nic neočekával. Trochu mi to připomíná atmosféru v nároďáku, když jej vedl Vláďa Vůjtek. Prostě takový klid na střídačce, žádná velká gesta a soustředění se jen na hokej.
Vliv na to má i taktika, která může hráčům vyhovovat. Ne že by taktika byla úplně jiná, všichni trenéři ji v dnešní době mají podobnou. Spíš je to o detailech, vysvětlování, důslednosti.
Kari Jalonen na lavičce národního týmu
Pokud hráči danému systému věří a jsou schopni ho plnit na sto procent, vždycky dáme dohromady tým, který může bojovat hodně vysoko. Jako Finové vyhráli před třemi lety šampionát s mužstvem složeným ze své domácí ligy, proč bychom i my nemohli poskládat dobrý tým? Je bez diskuze, že ve světové špičce máme hráčů čím dál tím míň. Nemůžeme se srovnávat se Švédskem, které má 95 hráčů v NHL a my jen 31.
Jde ale o to najít ve správný čas typologicky správné hráče a těm dát důvěru. A ne je po první chybě vyhodit a říkat, že tenhle je špatný a tenhle už na to nemá. Naopak musíme pracovat s tím, co máme, a snažit se z toho vytřískat co nejvíc.
Jiří Černoch (vlevo) a Jakub Flek. Karlovarští útočníci nechybějí v nominaci nároďáku pro MS.
Velkým úspěchem je, že se do nominace dostalo hned sedm hráčů, kteří absolvovali všech šest týdnů příprav na MS. Pochopili taktiku, kterou chce Jalonen hrát a dokážou ji plnit. Já osobně to vidím u Jirky Černocha, který do systému zapadl a plní přesně to, co po něm trenér vyžaduje. Prostě ideálně zapadá do trenérovy myšlenkové mapy.
Na šampionát naopak nepojede Filip Chlapík. Pro nominaci udělal maximum. Stal se nejlepším hráčem extraligy, byl nejproduktivnějším hráčem základní části i play off, dostal se se Spartou do finále. O to je zarážející, že pro MS pro něj trenéři místo nenašli. Já osobně bych ho vzal. Z jednoho prostého důvodu: Pokud by přijal roli ve čtvrté pětce, určitě by si za výkony v celé sezoně zasloužil jet.
Trenéři ale řekli, že jim do sestavy nezapadá a na to mají plné právo. Rozumím tomu, že Jalonen si zvolil jinou cestu, které se chce důsledně držet. Pro Filipa nenašli místo, tak ho radši dali stranou. Než ho držet jako dvanáctého třináctého útočníka, tak ho prostě nevezmou.
Chápu naštvání některých fanoušků, že nejlepší hokejista extraligy nepřehraje hráče jako Kodýtek, Holík nebo Černoch. Je to k zamyšlení, ale tým staví trenér a ten má určitou představu, jak by to mělo vypadat. Sice se opomenutí Chlapíka divím, na druhou stranu ale Jalonenovi rozumím.
