ANTOŠOVA BŘITVA: My nehrajeme hokej. Tohle má bavit vyprodanou halu na MS v Praze?!

Při té příležitosti mě napadlo pár hokejových témat, které se teď omílají v České republice. Jako první mě zarazilo, že se tady nikdo neptá a nediví, že během deseti let se ze švýcarských outsiderů stali favorité a předběhli nás. Ve vzájemných zápasech je už bereme jako toho silnějšího a lepšího. A pravděpodobně bychom se chovali úplně stejně, kdybychom letos na MS hráli s Německem.

Jenže místo odpovědí na otázky, jak se tohle mohlo stát, se daleko víc řeší, jestli má zůstat Kari Jalonen. Ze zásady jsem pro dodržování smluv a to platí i v tomto případě. Co je ale k zamyšlení; speciálně tedy pro výkonný výbor; je, jestli systém a styl hry, kterým jsme se na šampionátu prezentovali, by bavil přes 17 tisíc lidí v O2 areně na příštím domácím MS. Já o tom silně pochybuju.

Tímhle stylem prostě hrát nemůžeme. Vezměte si letošní překvapení Němců a Lotyšů. Vycházela z toho, že se snažili chodit do útoku, hrát agresivně, napadat. Prostě se snažili hrát hokej. A to jsem u našich neviděl. Furt jsem čekal, kdy to konečně rozbalíme, jenže to nepřišlo.

A tady se nikdo nezamýšlí, proč jsme najednou na ocase, proč končíme MS s historicky nejhorším umístěním. Všichni se jenom ptají, jestli vyměníme Jalonena. Vždyť to je přece až podružný dotaz. Hlavně je třeba změnit styl, hrát aktivně a vzít na šampionát taky mladé hráče. Vždyť přeci není normální, aby Němci nominovali hned šest hráčů s ročníkem narození začínajícím dvojkou, a my tam neměli jediného! Furt si říkáme, že jdeme dopředu, jenomže my couváme. Pro mě je to absolutně mimo mísu.

Je mi vlastně jedno, jestli se výkonný výbor přikloní k Jalonenovu konci, nebo naopak k jeho setrvání. S takovým výkonem ale nemůžeme naplnit pražskou O2 arenu a chtít, aby se lidi bavili. Jestli je chceme potěšit, musíme to dělat hokejem. Ne systémem, že bráníme střední pásmo a po zápase si řekneme, že jsme chtěli hrát agresivně a ono to tak ale vůbec nevypadá.

Na šampionátu v Tampere a Rize jsme s ohledem na ostatní výsledky klidně mohli mít medaili. Jenže jsme měli tak špatně postavený tým a hráli jsme takovým systémem, že nejsme schopní to překvapení vygenerovat. My totiž nehrajeme hokej. My jen čekáme, co udělá soupeř.

Němci a Lotyši byli v určité fázi turnaje v krizi, nebyli v dobrém rozpoložení, pořád ale hráli strašně aktivně. I v semifinále resp. finále proti Kanadě. To my bychom jen couvali a čekali, jestli nám to tam nasypou. Tak, jak jsme to předvedli první třetinu s Kanadou ve skupině.

A to je prostě ta chyba. Takhle nemůžeme nikoho překvapit nebo přehrát, protože na takový styl nejsme zvyklí. Na naší hře vlastně není co kritizovat, protože MS se vůbec nepovedlo. My bychom medaili nezískali, ani kdybychom o ní bojovali s Němci. Protože oni prostě hráli líp - aktivně, agresivně, bruslili, Kanadě se ve finále vyrovnali. Stejně jako Lotyši v zápase o bronz Americe.

A zase se vracím k otázce, kam a kudy chceme jít. My máme v Evropě někoho jiného místo Červenky? Kdo po něm bude hrát všechny ty klíčové situace? Nemáme v zádech jediného hráče, který by ho byl schopen nahradit. Všichni jsme si to slibovali od Špágra (Michaela Špačka), jenže na šampionátu byl neviditelný.