Šulák velel kanonádě beků. Jen jsem si křiknul a pálil, líčil sváteční střelec

Když je možnost, tak vystřelím a mám velikou radost, že mi to tam dvakrát padlo. U první branky jsem byl v dobré pozici, tak jsem si jen křiknul, a ještě sjel kousek níž z modré čáry. Špágr o mě věděl a nahrál mi perfektně, stačilo jen trefit bránu. U druhého gólu mi podobně skvěle přichystal puk Robin Hanzl, takže na mě zase bylo jen vypálit.

Je důležité, abychom i takhle dokázali podpořit útok. Britové byli dost houževnatý soupeř, ale když se v obranném pásmu dostávali pod tlak, tak se stahovali do malého boxu, takže jsme jako beci měl docela prostor, abychom to zkusili prostřelit. Když je před brankou soupeře clonící útočník, tak je tam vždycky šance na teč nebo se pokusit o dorážku.

S nikým to tady není lehký zápas. Všichni umí bruslit, dovedou něco s pukem a bojují. Proti Británii jsme to nepodcenili a odehráli celých 60 minut slušně. Dodrželi jsme systém, pomohli si navzájem. Pomohlo nejen to, že jsme získali vedení, ale ve druhé třetině se po té mojí brance povedlo i odskočit ve skóre, to se pak hrálo všem klidněji.

Sám jsem byl zvědavý, co se mnou udělá. Hlavu jsem měl ale nastavenou dobře a tělo mi neřeklo, že by měl být nějaký problém. Když se dostanete do tempa zápasu, tak už ani nevnímáte, kolik je hodin. Je to sice nezvyklé hrát takhle brzy, ale z pohledu celého dne je určitě lepší mít zápas dřív za sebou a nečekat na něj až do pozdního večera. Na druhou stranu, když vyhrajete, tak je vlastně jedno, kdy jste do utkání šli.

Na hotelu máme každý puštěnou televizi, abychom věděli, jak se zápasy hrají. Ale než něco počítat, tak je lepší soustředit se sami na sebe a na nic kolem se neohlížet. Směrem ke čtvrtfinále máme všechno ve svých rukou, bude to hlavně o našem výkonu.

Samozřejmě nás těší, že jsme v sobotu s Brity navázali na vítězství nad Švédy, když především ten úžasný obrat ve třetí třetině pomohl psychice celého týmu. Teď začneme řešit Dány, které potkáme v pondělí a samozřejmě si na ně uděláme nějaké mítinky. Nemá cenu koukat dál než k nejbližšímu zápasu. Chce to neúnavně šlapat jako tým, poctivě odzadu a neustále se bavíme i o tom, že jako beci musíme posouvat puk rychle k útočníkům, kteří jsou šikovní a už si s ním vpředu poradí.

Reprezentace je pro mě absolutně nejvíc a každý zápas beru jako svátek. Jsem rád, že opakovaně dostávám možnost na šampionátu hrát. Jen škoda, že tu letos nemůžou být fanoušci. Před čtyřmi lety v Paříži i rok později v Dánsku jsme si moc užili jejich podporu, každý zápas byli hodně slyšet a dávali tomu neskutečný náboj. Tady v Rize je bohužel zatím prázdná hala a slyšíte v ní jen sami sebe. Uvidíme, od úterý se to má změnit a alespoň omezený počet lidí prý do hlediště pustí.