Srdcař Vrána o prášcích proti bolesti, textovkách od Švédů i úsměvu na tváři kamenného Pešána

Šel jsem do zápasu s tím, že začnu na střídačce a uvidíme, jak se bude utkání i můj zdravotní stav vyvíjet. Ale byl jsem připravený hrát a asi jste sami viděli, jak to dopadlo. (směje se)

Natahoval jsem se pro puk a soupeř mě trefil přesně do toho nejhoršího místa, do kterého mohl. Vůbec to nebylo příjemné. Přijel jsem na střídačku, snažil jsem se rozdýchat, a hlavně uklidnit v hlavě. Za každou cenu jsem totiž chtěl zápas dokončit.

Řeknu to tak, že jsem tady v dobrých rukách našeho lékařského týmu, který mi strašně pomáhá. Rehabilituju a snažím se připravit na každý zápas, abych se cítil co nejlíp. Snažím se ovlivnit věci, které můžu, ale některé prostě nejdou. Beru prášky proti bolesti, aby mě během zápasu rameno tolik netrápilo, ale souboje ovlivnit nemůžu. Zatím ale můžu hrát.

Jasně, i v ní mě to limituje. Ale v téhle situaci je strašně důležité, jak si nastavím hlavu. Sice rameno není úplně ideální, ale hrát se s tím dá. Nejsem stoprocentní, ale snažím se na ledě odvést nejvíc, co můžu. Ve čtvrtek to dopadlo dobře.

Trápí mě to už zhruba dva roky a dlouho kvůli tomu musím rehabilitovat. Jenže jde o zranění, které se léčí jen těžko. Tady v Rize mě to trápí od prvního zápasu s Ruskem, kdy jsem se dostal skrumáže. Kdybych s tím ale nemohl hrát, tak určitě nepůjdu, abych neoslabil tým.

Dobře, i když v pátek dopoledne jsem po domluvě s trenéry na ledě s týmem nebyl. Místo toho jsem šel na kolo, dělal cviky na nohy a rehabilitoval, abych se udržel v kondici.

Určitě!

Byli jsme trpěliví a jsem strašně rád, že se nám to ve třetí třetině vrátilo za tvrdou práci a systém, který jsme chtěli hrát. Věřím, že nám takový obrat pomůže do dalších zápasů.

Samozřejmě, to je jasný! I když to v těchto situacích není lehké. Ale v hokeji dokud není konec, tak prostě není konec. Museli jsme dál věřit v systém a v to, co umíme. Věděli jsme, že jsme dobří hokejisté. Hlavně bylo důležité nezačít panikařit. Museli jsme zachovat chladnou hlavu a soustředit se na věci, které můžeme ovlivnit. Šli jsme si za tím a první gól nám dodal energii.

Pomůže to mému sebevědomí i celému týmu. Spousta lidí u televizí nevidí tu tvrdou práci, kterou odvádíme. Tenhle obrat nám dodá hodně energie. Ukázalo nám to, že to prostě jde.

Byl a jsem rád, že mi to tam teď padlo. Vždyť ve Švédsku pořád mám dost kamarádů a po zápase jsem dostal hodně esemesek od švédských kluků. Většinou od těch, kteří se mnou hráli v juniorce Linköpingu. Do Švédska létám rád, každé léto tam trénuju. Je to takový můj druhý domov.

(směje se) Ne, ne. Nechtěl jsem je nechat ležet na mantinelu, tak jsem mu je podal. Možná dobře, že na něj byl zrovna záběr, na kterém se smál. Peši emoce určitě má, jen z televize není vidět to, co vidíme my.

Ano, dostal jsem je od něj zpátky.

Máme před sebou ještě tři důležité zápasy ve skupině a čeká nás spousta práce. Momentálně se soustředíme jen na sobotu. Chceme navázat na povedenou třetí třetinu proti Švédům.

Jet na šampionát ho vyhrát, by měl být cíl všech. Aspoň já to tak mám jasně nastavené. Udělám všechno, co je v mých silách, a uvidíme, jak to nakonec dopadne.

Obléknout dres národního týmu je tou největší motivací. Jako malý kluk jsem na hokej koukal v televizi a bylo mým snem si jednou zahrát na mistrovství světa. Proto jsem za každou takovou šanci moc rád.

Zlatý hattrick (1999-2001), pak triumf na šampionátu 2010. Ale na jakýkoliv turnaj, který vyjde, jsou pak krásné vzpomínky. Teď zase koukají malí hokejisté na nás, což beru jako čest.