Článek
V Bratislavě vám před dvěma lety při premiérovém startu na světovém šampionátu medaile unikla, podruhé byste se už vracet s prázdnou nechtěl...
Já nechci ani říkat, že chceme placku. Musíme jet do Rigy s cílem vyhrát turnaj a udělat pro to všechno!
Jste hodně nažhavený na zápasy?
Těším se moc! Pro mě je čest obléknout národní dres pokaždé, kdy je to možný. Po trejdu do Detroitu bylo víceméně jasný, že do play off nepostoupíme, takže jsem čekal, co bude dál a jsem moc rád, že tady můžu být. Chci ukázat, co umím a být jedním z lídrů mužstva.
Jak je náročné, když víte, že vás čekají další tři týdny v „bublině"?
Vzhledem k omezením to není úplně příjemný. Doufám, že dostaneme možnost se jít aspoň nadechnout čerstvého vzduchu. Ale víme, proč tam jedeme, kvůli hokeji a udělat úspěch!
Proč jste do Prahy neletěl rovnou z Detroitu a nejprve cestoval do Washingtonu?
Potřeboval jsem si ještě zaletět domů a vyřešit nějaké věci ohledně bytu, auta... Trejd se zrodil hrozně rychle, ze dne na den a vůbec jsem ho nečekal. Takže jsem si tenkrát vzal z Washingtonu do Detroitu na těch pár týdnů jenom to nejnutnější.
V Capitals jste se během sezony ocitl dokonce v roli náhradníka, nebyla pro vás výměna trochu vysvobozením?
Mám rád roli lídra a v Capitals jsem ji neměl. Jak jsem přišel do Detroitu, hrál jsem úplně jiný počet minut a snažil se toho využít. Klub je teď v nějakém procesu, rebuildu, Washington naopak momentálně patří k jednomu z nejlepších týmů v NHL, který jde na Stanley Cup. Jak jsem říkal, byl to pro mě šok. Měl jsem i dny, že jsem se probudil a myslel, že jsem furt ve Washingtonu. Ale takový je zkrátka někdy hokej. Nebylo lehký se ihned přizpůsobit novému týmu, ale na druhou stranu v Detroitu mě všichni hezky přivítali.
Český útočník Detroitu Jakub Vrána (vlevo) uniká Mikhailovi Grigorenkovi z Columbusu v zápase NHL.
S aklimatizací vám jistě pomohla i přítomnost krajanů Zadiny a Hronka...
Určitě je lepší mít v týmu nějaké kluky z Česka. S Hróňou se známe už z MS v Bratislavě a samozřejmě jsem se na něj těšil. I Záďu jsem měl šanci poznat.
Jak jste nesl fakt, že jste v Capitals ztratil vůdcovskou roli?
Když mě Washington draftoval, tvořil už tým na Stanley Cup a já se snažil jakýmkoliv způsobem dostat do týmu, což se mi povedlo a z minut, které jsem dostal, jsem myslím vytěžil co nejvíc šlo. Nakonec jsem si vytvořil pozici lídra i tam, jenže nás tam takových bylo pět šest. Tým má hráče, kteří v NHL hrají i přes 12 let a mají už nějaké jméno.
Neměl jste v průběhu sezony rozepře s trenérem Laviolettem?
Žádný problém nebyl. Něco se během sezony v klubu událo, měnila se spousta věcí, celý systém. Můj ice time šel z ničeho nic dolů. Trenér pak cítil, že mě na dva zápasy posadí. Jasně že jsem koukal jako blázen, ale to je součást hokeje. Takhle to prostě někdy chodí.
Vytýkal vám například bránění, máte v tomto směru v Red Wings volnější pozici?
Nejde říct volnější! Bránit je povinnost, osobně si myslím, že jsem se za ty roky v obraně zlepšil. Šlo spíš o detaily, osobní souboje... Trenér zkrátka občas najde nějaké chyby.
Budete v Detroitu pokračovat i v příští sezoně?
Měl jsem dobrej pohovor s generálním manažerem Yzermanem o všem, co se stalo tuhle sezonu. Mluvil jsem i s trenérem Blashillem. Co ale bude dál, o tom jsme ještě nebavili. V týmu jsem se ale cítil dobře, chci ho pomoci zlepšit a přenést do něj svoje zkušenosti.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
