Článek
Jako jeden z prvních se před budovou objevil generální manažer reprezentace Petr Nedvěd, po němž postupně opouštěli příletovou halu další členové mužstva včetně trenéra Filipa Pešána a kapitána Jana Kováře.
„Finové měli v kádru pár mistrů světa, my naopak neměli jediného hráče s medailí, což je taky docela rozdíl. Hráli hodně defenzivně stejně jako na MS v Bratislavě. Nedostávali na turnaji moc gólů, moc jich ani nedávali, na nás jim to stačilo," ušklíbl se při hodnocení klíčové bitvy šampionátu 31letý centr.
„Chybělo nám, aby pár lidí předvedlo v Rize pořádnou formu. Lídři nezahráli povedený šampionát, od toho se to odvíjelo," doplnil smutně.
Po vydařené přípravě nezvládli Češi úvodní duel s Rusy, když devatenáct sekund před koncem inkasovali k. o. úder a prohráli 3:4. „Možná to byl zlom. Na konci jsme udělali chybu, pak to od nás trochu odklonilo a dostali jsme se pod tlak," přemítá útočník Zugu, jenž před duelem se Suomi odpočíval. V posledním utkání základní skupiny proti Slovákům nenastoupili ani další opory; Hronek, Kubalík a další... „Teď můžeme dělat chytré, jestli to bylo správně nebo ne. Tenhle tah asi nevyšel, když jsme prohráli čtvrtfinále, ale těžký se takhle bavit. Rozhodnutí trenérů jsme chápali," pokyvuje Kovář.
Po prohraném čtvrtfinále se reprezentantům neusínalo dobře. „Jak jste rozhicovanej, nikdy neusnete rychle. Je tam čas na přemýšlení, probírání, co kdyby, co když... Vím, že se to nemá dělat, ale stejně se potom bavíme, tam to bylo špatně a tohle bylo dobře. Na pokoji byla velká rekapitulace," říká brankář Šimon Hrubec, který si v hlavě hodně přehrával i vítězný zásah z hole Innaly, který z dorážky rozhodl o finském postupu.
„Mám čisté svědomí. Já byl vůbec rád, že jsem chytil už tu první střelu, která byla těžká přes hráče," přiznává. „Hokej mi už v kariéře nabídl tolik situací, kdy se to v minulosti odrazilo při dorážkách naštěstí jinam. V okamžiku, kdy hráč dorážel do prázdné brány, puk mu přeskočil třeba hůl. Bohužel v tomhle případě to Innalovi sedlo přesně na hokejku," povzdechl si Hrubec.
Po náročné „bublině" si chce co nejvíc vyčistit hlavu. Spěchá hlavně za rodinou. „To je moje největší radost a zbraň, jak vytěsnit všechno negativní z hlavy. Těším se, až si budu hrát se synem, budu s manželkou a všichni budeme spolu. Teď ještě ke všemu jedu na jih Čech zařizovat nějaký věci ohledně baráku a spojím to s cestou pro svého veterána, Porsche 911. Mám ho už dva roky," odtajnil svoje nejbližší plány Hrubec, který se ještě dnes chystal na projížďku po jižních Čechách spolu se svým mladším bratrem.
„I on mi byl velkou oporou, už během finále play off KHL, kdy jsme si denně volali. Pomáhaly mi jeho příhody, které zažíval. Bavil jsem se tím, co teď ve dvaceti letech zažívá za řekněme radosti svého období," smál se Hrubec. Sourozence teď sveze ve svém veteránu.
„Kupoval jsem si ho tenkrát kvůli dědovi. Dal mi kdysi z kinder vajíčka malé Porsche 911, které mám dodnes. Před dvěma lety jsem na něj zazvonil a říkal mu, pojď dolů dědo, něčím tě svezu," vzpomíná s úsměvem muž, který v příštím ročníku KHL bude opět hájit branku Omsku, s nímž slavil letos Gagarinův pohár.