Dojatý děda kustod, pohár na zemi i nervy z balení. Český reprezentant vypráví o finském titulu

Soupeři nikdy nevěděli, co od nás můžou čekat. Pořád jsme drželi puk, zatímco soupeři hráli vesměs pořád bez něj, což je deprimující. Až jsem překvapený, jak nám to celou sezonu šlapalo. Náš systém nesystém prostě fungoval a pro všechny (ve Finsku) byl náš titul obrovský šok. Rauma ho získala po 58 letech a pro mě byl obrovský zážitek vidět našeho osmasedmdesátiletého kustoda, takového dědu, jak je šťastný a má upřímnou radost, že se titulu dočkal.

Měli jsme štěstí, že jsme finále hráli proti Turku, které je od Raumy jen necelou hodinku cesty. Nejintenzivnější oslavy, kdy jsem se do toho pustil, začaly hned po posledním zápase v Turku. Člověk si dopřeje, i když ten další den je pak o to náročnější. (směje se). Následovala jízda městem s fanoušky, kterou jsem si zase užíval jiným způsobem. S lidmi z klubu jsme pak měli týmovou večeři, během které jsem koupil letenku domů. Když jsem nad ránem přišel domů, pobalil jsem všechny věci, protože nevím, jestli budu v Raumě příští sezonu zůstávat a v 10 ráno jsem jel na letiště do Helsinek.

Bylo to hektické a to spoluhráči slaví ještě teď. Ve čtvrtek si dokonce celé město vzalo volno, všechno bylo zavřené a všichni slavili. Vždyť titul se vyhrál po 58 letech, takže oslavy tomu odpovídají. Ani jsem nevěděl, že v Raumě žije tolik lidí, když se na ulicích shromáždili. Mně už teď z dalších oslav chodí jen fotky.

Trochu ano, ale jsem strašně rád, že jsem dostal šanci reprezentovat. Věděl jsem, že musím být zodpovědný, abych si udržel formu pro národní tým.

Nečekal jsem, že je ten pohár tak těžký. Navíc se strašně špatně drží, ne jako v Česku, kdy ho chytíte z obou stran a hezky zvednete. Ve Finsku má pohár těžký spodní čtverec i horní mísu a převažuje se. V jednu chvíli už se pohár ocitl na zemi a kustodi měli co dělat, aby ho na další den na jízdu městem spravili.

Balení nesnáším, navíc mi to strašně trvá. Měl jsem pořád v hlavě, jak to zvládnu, protože jsem měl 120 kilo věcí, hokejky a dvě tašky přes rameno. Byl jsem z toho v nervech a řešil jen to, abych něco nezapomněl a jak se domluvím s rodiči, aby pro mě přijeli do Vídně na letiště.

Tahle sezona byla nejnáročnější, co jsem zažil. Nastala spousta komplikací;, covid, v prosinci přerušení sezony kvůli němu, v play off jsem měl určité problémy. Bylo to fakt náročné. Doufal jsem, že by pozvánka do reprezentace před mistrovstvím světa mohla přijít, zároveň jsem ale věděl, že čím déle budeme v klubu hrát, tím je šance pro mě nižší. Jsem šťastný, že se mě trenéři nakonec rozhodli nominovat. Uvidíme, v jaké to bude pozici, ale beru jakoukoliv.

Původní plám byl, že bych v sobotu ráno odtrénoval a odpoledne nastoupil. Trenéři se semnou bavili, jak se po posledních náročných dnech cítím. Říkal jsem, že jestli bojuju o šampionát, chtěl bych nastoupit. Ale že jinak by mi teď vyhovovalo více potrénovat, když jsem byl několik dní bez ledu a moc jsem toho nenaspal. Trenéři mi vyhověli a děkuju jim za možnost volby.