Článek
Na krk je hráčům USA pověsil jejich zraněný kapitán Justin Abdelkader, jenž si před týdnem při vzájemném utkání skupiny právě s Německem poranil koleno a na dekorování přišel o berlích v civilu. A kdo dal medaili jemu? No přece další útočník Brian Boyle, který dostal céčko na dres pro zápasy vyřazovací části. Spravedlivě si tedy předali bronz jeden druhému, srdečně se objali a v šatně bronzového týmu pak teklo šampaňské.
Pro Američany, jimž experti nedávali moc šance ani postoupit ze skupiny, je konečné třetí místo velkým vítězstvím. Sami to tak cítili, útočník Collin Blackwell dokonce mluvil o sobě jako o zmetkovi, který nikam nezapadá. „Když se ale přes dvacet takových hráčů stane součástí jednoho stroje, tak všichni užasnou, jak to šlape," líčil. „Řekli jsme si v kabině, že medaile je pořád velká věc a musíme udělat všechno proto, abychom byli na zápas o ni náležitě připraveni," mínil Boyle.
Němci museli překonat bezprostřední smutek. „Udělali jsme hloupé chyby, zkrátka jsme nebyli tak dobří jako v předchozích zápasech. Na této úrovni platíte za každé zaváhání, ale při ohlédnutí za tímto turnajem se nemusíme za nic stydět," smutnil útočník Marcel Noebels, jehož nájezd rozhodl o čtvrtfinálovém skalpu Švýcarů.
Američtí hokejisté pózují s trofejí pro bronzové medailisty rižského šampionátu.
Když jsem viděl tíhu zklamání v kabině po těsné bitvě o finále s Finy, bylo mi jasné, jak těžké bude pro celé mužstvo nastoupit už za 18 hodin k dalšímu zápasu. „Dostavila se především mentální únava. Skončili jsme čtvrtí, ale podle mě na to můžeme být pyšní," pravil trenér Toni Söderholm.
Podle něj bylo o všem jasno, když ve druhé třetině jeho svěřenci inkasovali čtyřikrát v rozpětích necelých šest minut. „Nebyli jsme schopni USA zabrzdit, už tam nebyla dostatečná psychická odolnost, ale jsem moc hrdý na to, čeho jsme tady dosáhli," uzavřel finský kouč v německých službách.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
