Dokázal, co nikdo na světě, Hadamczikovi zničil sen. Teď slavného kouče nikdo nechce

„Nevím, co se děje," diví se 62letý stratég v rozhovoru pro list Expressen. „Na této frontě (ve Švédsku) je to pro mě hodně mrtvé. Kluby mají asi pocit, že jsem příliš starý," hledá vysvětlení pro situaci.

O další práci v hokeji má přitom velký zájem: „Chci v trenérské kariéře pokračovat, pokud to bude dávat smysl. Jsem otevřený všem návrhům."

Gustafsson už byl dříve téměř dva roky bez angažmá, když v roce 2017 přijal nabídku EHC Olten z druhé švýcarské ligy, kde však vydržel jen rok. Pak podepsal smlouvu s norským klubem Stjernen Hockey z Fredriksstadu. Z této štace se však vyklubalo fiasko.

„Když jsem podepisoval smlouvu, vypadalo všechno skvěle. Plánovala se nová hala, vize byly velkolepé a klub chtěl investovat," popisuje kouč první pocity v novém klubu. Už v lednu 2019 ale oznámil s okamžitou platností rezignaci.

„V klubu byl hrozný chaos. Najednou nebyly peníze, tým byl v rozkladu, ani jsem nevěděl, kolik hráčů mi přijde na trénink," vysvětluje důvody odchodu.

Gustafsson se v době koronavirové pandemie uchýlil do rodného Karlskogu, kde si krátí čas golfem a přemýšlením o budoucnosti.

I kdyby už se ale na střídačku nikdy nepostavil rozhodně bude mít na co vzpomínat. Velké chvíle v trenérské roli pro něj přišly hlavně v roce 2006, kdy nejprve vyhrál s Tre Kronor olympiádu v Turíně a následně triumfoval i na MS v Rize. V obou případech jeho tým utnul zlaté ambice českého národního týmu tehdy vedeného Aloisem Hadamczikem.

V Turíně vyřadili Švédové Čechy v semifinále, v Rize je pak porazili ve finále. V obou případech čtyřgólovým rozdílem (7:3, 4:0). Češi si s Gustafssonem vyřídili účty v roce 2010 v nervydrásajícím semifinále MS, na němž tehdy Růžičkův tým dokráčel až ke zlatu.

„Ten pocit, který jsme já i kluci měli v Turíně od prvního dne, je nepopsatelný," vzpomíná na pro něj báječný rok 2006 Gustafsson. „Všichni hráči akceptovali svoje role v týmu. Jsem hrdý, že jsme dokázali tým dovést ke zlatu," dodává.