Článek
Už z této debaty je zkrátka znát, jak si turnaj užívají a jaká pohoda z nich čiší, vždyť v rámci rodiny zažívají mimořádnou sezonu. Obrovské přání se jim vyplnilo už na únorových Švédských hrách, kdy si v jedné reprezentační lajně zahráli i s nejmladším sourozencem Radimem, jenž také dlouho usiloval o účast v Bratislavě. Střevní infekce těsně před startem Carlson Hockey Games v Brně mu však naděje rozmetala na prach.
„Chytil asi nějaký vir, ale už mu je líp. Tak si zajel před pár dny alespoň splnit jiný sen. Vyrazil do Anglie na fotbal, byl na zápase Manchesteru United a o víkendu se zase přijede podívat na nás do Bratislavy," vykládá Tomáš. „Kdyby se dostal do nominace, to by byla úplná paráda. Byl by třetí kolo do vozu," hlásí o dva roky mladší bratr. „Akorát by nám museli dát speciální pokoj s přistýlkou," nepřestává vtipkovat.
Hokejisty čeká na MS souboj s Lotyšskem. Hodně nepříjemný soupeř, shodují se čeští reprezentanti
<a href="http://www.sport.cz/">SPORT.CZ</a>
Oba se těší na další bitvu na turnaji, přitom na něm nemusel být ani jeden z nich. V mládí se totiž věnovali fotbalu. S kopačkami po trávníku se proháněli až do šesté třídy. „V Chotěboři je hokejový a fotbalový stadion kousek od sebe, takže jsme to střídali. Dali jsme si rozcvičku na fotbale a pak šli na hokej. A když jsme dotrénovali, mazali pak ještě na rybník, který je sto metrů pod naším barákem," vypravuje Hynek. „V zimě jsme na něm hráli hokej a v létě pak chytali plotice. Hned po škole jsme brali pruty a běželi k vodě," vzpomíná.
Že jsou dnes v Bratislavě, je zásluha i jejich strýce. V Chotěboři nebyl tehdy o nejoblíbenější zimní sport v Česku takový zájem a Zohornovým rodičům se jeho nápad, aby přešli naplno k hokeji, zalíbil. „Říkali si pro sebe, že se naučíme bruslit a pak se uvidí," říká Tomáš. „No a teď jsme tady," přitakává Hynek.
Lidsky si výborně rozumějí, i když občasné sourozenecké potyčky je neminuly. „To rodiče neuhlídají. Ale měli jsme se a máme pořád hodně rádi," ujišťuje Hynek. Na rozdíl od staršího bráchy, který hraje už na třetím MS a okusil i atmosféru olympijských her v jihokorejském Pchjongčchangu, prožívá vrcholnou akci sezony vůbec poprvé v kariéře. Kolena se mu ale z premiéry nerozklepala. Ostatně něco už má za sebou, v loňském ročníku hrál za Lahti, předtím slavil dva extraligové tituly s Brnem. Navíc mu pomáhá, že hraje v lajně právě s bráchou, s nímž si na ledě vyhoví.
„Hlavně v útočném pásmu o sobě víme. Tomáš je bojovník, hodně puků vybojuje, ale musíme přidat góly," říká Hynek, jenž vyniká skvělým bruslením. Na svém starším bratrovi obdivuje hlavně jeho zarputilost, na nejmladším Radimovi naopak výšku (196 cm) a sílu, díky níž ustojí řadu soubojů. „Já bych si zase vzal od Hynka to bruslení, na které se krásně kouká. Poslední dobou se mi líbí i jeho střela tahákem, kterou dobře umisťuje. U Radima si začínám všímat jeho chytrosti na ledě, že s pukem přemýšlí. Tahle kombinace by z nás udělala druhého Jágra," odvážně prohlásil Tomáš.
Babyboom v české reprezentaci. Po Patriku Bartošákovi spěchal k porodu i Jakub Voráček
<a href="http://www.sport.cz/">SPORT.CZ</a>
Ani po mistrovství si od sebe Zohornové příliš neodpočinou. Už 20. července odlétají do Chabarovsku, kam Hynek přestoupil. Dres Amuru už Tomáš obléká čtyři roky a zkraje angažmá v KHL mu bude pomáhat. „Máme stejného agenta a hledali jsme klub, který by nás vzal oba. Byla to pro nás priorita. Ze začátku mu pomůžu, ale pak to bude myslím v klidu dávat sám," ujišťuje Tomáš.
Bratra připravuje hlavně na náročné cestování. Tým z ruského Dálného východu nalétá k zápasům spoustu kilometrů a přelety mezi časovými pásmy nejsou pro organismus vůbec příjemné.
„Pomáhá tomu, že nemám děti a mám tedy prostor spát. Nejsem člověk, který by fandil práškům na spaní, takže postupně každý den se posouvám zpátky na čas, který potřebuju. Občas to jsou těžké dny, kdy člověk jde o půlnoci spát, probudí se ve tři ráno a pak nemůže do devíti usnout," připomíná Tomáš. „Mně ale spíš vadí, že dny tam mizí a člověk si je neužije. Většinou je v zimě člověk hlavně doma, protože venku je třicet stupňů pod nulou. Ale zase v Chabarovsku je 300 dní v roce sluníčko, což dělá hodně," dodává.
