Článek
Co s vámi dělá dosažení takové mety?
Beru jako obrovskou čest, že jsem na takové číslo dosáhnul. Odmalička jsem sice chtěl být profesí hokejista, snil jsem o tom, že se mi to nakonec podaří, ale že budu mít tolik zápasů za reprezentaci, mě rozhodně nikdy nenapadlo. Ale teď není čas o tom přemýšlet. Myslím jenom na to, abychom zvládli zápas se Slováky.
Na kterou reprezentační akci vzpomínáte nejraději?
Pochopitelně na zlaté mistrovství 2010, to byl neskutečný zážitek. Zezačátku jsme měli obrovské starosti vůbec postoupit ze skupiny a jak to pak skončilo... Vždycky jsem naší „zlaté generaci" záviděl, jak na přelomu století vyhrávala jeden šampionát za druhým. Že mohla udělat lidi v republice šťastnými.
Je motivací osm let starý zlatý triumf znovu zažít? Proto reprezentaci nikdy neodmítáte?
Rozhodně! Tehdy jsme dokázali, že když se sejdou okolnosti, může to vždycky vyjít. Je to ale čím dál těžší, Kanada i další týmy vozí na mistrovství spoustu mladých skvělých hráčů.
Cítíte se nyní v národním týmu už jako mazák?
Nepovažuju se za mazáka, byť by se u mě věkem i počtem zápasů takové označení nabízelo. Pochopitelně už je ale moje pozice jiná, než když jsem do nároďáku přišel v jednadvaceti poprvé. Od té doby jsem nabíral spoustu zkušeností, ze kterých teď můžu těžit. Jen s nimi ale nevystačím, hokej se mění a je potřeba se mu pořád přizpůsobovat. Fyzicky se ale cítím dobře a věřím, že týmu mám pořád co dát.
I co se rad v kabině týká?
V určitém směru můžu mladší kluky něčemu naučit, ale přijde mi, že to ani není potřeba. Spousta z nic už má zkušenosti z NHL nebo těžkých evropských soutěží. Není důvod se dělit na mazáky a mladíky. Všichni táhneme za jeden provaz, jsme tu jeden pro druhého.
Jenže vy jste na MS v Kodani jeho kapitánem. Potěšilo vás rozhodnutí trenérů?
Mít na mistrovství světa céčko na prsou je velká úloha a čest.
Zároveň i větší zodpovědnost?
Na jednu stranu jo, ale stejnou bych cítil i s áčkem nebo bez něj. Ale uvědomuju si, že se ode mě očekává, že svými zkušenostmi týmu pomůžu.
