Článek
Dva roky po sobě byl před vámi naposledy vyhlášen nejlepším brankářem extraligy Roman Čechmánek ve slavné éře Vsetína. Jak si obhajoby individuálního ocenění považujete?
Strašně moc. Jsem hrozně rád, že se mi povedlo loňské prvenství zopakovat. Považuju to za obrovskou čest, vždyť v extralize působí celá řada výborných gólmanů.
Jaký máte recept na to, že vám forma pokaždé kulminuje v závěru sezóny během play off?
Já vyřazovací zápasy miluju, strašně si je užívám. Těch klíčových sedm nebo osm týdnů vypouštím všechno ostatní z hlavy, existuje pro mě jenom hokej. To napětí, které play off provází, mi naprosto vyhovuje. Samozřejmě si připouštím, že brankářova zodpovědnost je v něm ještě mnohem větší než v utkáních základní části, ale naštěstí nemám problém se s ní vyrovnat.
Překvapilo vás, že v průběhu sezóny k vám přibyl jako konkurent na gólmanském postu ze zámoří se vracející Langhamer?
To rozhodlo klubové vedení, a tak jsem to akceptoval. Moc jsem se tím nezabýval, soustředil jsem se jen sám na sebe. Snažil jsem se chytat co nejlíp. A samozřejmě mě potěšilo, když se šéf Komety Libor Zábranský pak nechal slyšet, že o jedničce pro play off měl dopředu jasno. Já jsem se to od něj dozvěděl jako první, my spolu hodně komunikujeme.
Před rokem jste došli k titulu z šesté příčky, letos z pátého místa. Čím to, že v play off Kometa tak dominuje?
Kdekdo říká, že play off je úplně jiná soutěž, a já tenhle názor stoprocentně sdílím. Ve vyřazovacích zápasech se tím pádem hraje i úplně jiný hokej. My máme pro play off skvěle poskládané mužstvo, které umí měnit rytmus hry a dokáže správně reagovat na různé situace, které během utkání nastanou. A samozřejmě máme v týmu individuality, které dokážou v pravý čas udeřit. To se nejvíc projevilo ve třetím finálovém duelu v Brně, v němž se nám herně moc nevedlo, ale přesto jsme ho urvali. Ukázalo se, že to byl klíčový zápas série.
Bylo hodně odlišné vybojovat titul na venkovním ledě?
Rozhodně. Ale máme zase novou zkušenost. Mistrovská cesta z Třince byla nádherná, už na parkovištích u benzínek nás zdravili fanoušci. Po půlnoci nás pak stovky příznivců přivítaly v Brně před naší halou, což bylo úžasné. Moc si toho považuju.
Užil jste si oslavy stejně jako loni, když vás teď ještě čeká start za Slovensko na MS?
Trochu jsem se držel zpátky. I proto, že jsem chtěl zajet aspoň na otočku za rodiči do Zvolena, ukázat jim pohár a zlatou medaili. A taky dětem, které tam zrovna byly.
Přestože jste se už před týdnem musel připojit ke slovenské reprezentaci, odskočil jste si ještě v sobotu na brněnský Zelný trh na společnou oslavu titulu s fanoušky...
S Marcelem Haščákem jsme si to tak domluvili, vedení reprezentace nebylo proti. Po loňské zkušenosti jsme u toho nemohli chybět. Byl jsem zase naměkko z toho, jaká spousta lidí se na náměstí sešla. Pro ně má smysl vyhrávat.
Kývl jste okamžitě na nabídku reprezentovat Slovensko na světovém šampionátu, když jste se v únoru nevešel do nominace pro zimní olympijské hry?
Malinko jsem váhal. Ale skutečně jen chvíli. Pak jsem si řekl, že jsem Slovák, a když tu šanci mám, musím vzít na sebe zodpovědnost.
S jakými ambicemi na šampionát cestujete?
Hrozně rád bych si i na mistrovství světa přenesl vítěznou vlnu z Brna. Chci tam něco uhrát. To znamená postoupit do čtvrtfinále. Řeči o tom, že Slovensko jako pořadatel příštího mistrovství stejně nemůže sestoupit, se snažím nevnímat. Jen se zachránit by stejně pro mě bylo málo. Netajím, že bych si strašně rád zachytal hned v sobotu v prvním zápase proti Česku. Bude mimořádně zajímavé a prestižní stát proti spoluhráči z Komety Martinu Nečasovi nebo proti klukům, které potkávám v extralize.
Už víte, kde budete působit v příští sezóně?
Nebudu zastírat, že bych rád zkusil zahraniční angažmá. Zvažuju nějaké nabídky z KHL. Netlačím ale na pilu. Pokud odejdu, tak jenom do mužstva, které bude mít vysoké ambice. Já se totiž považuju za vítězný typ a strašně nerad prohrávám. Uvidím, jak vše dopadne, bude to zřejmě odvislé i od mých výkonů na šampionátu.
Kontinentální ligu byste považoval v kariéře za klubový vrchol nebo pomýšlíte i na NHL?
Nevím, jestli na ni nejsem v osmadvaceti už moc starý. Nějaký zájem jsem už ale v minulosti zaznamenal. Nechávám tomu volný průběh.
Přestože reprezentujete Slovensko, považujete se za brněnského patriota?
V Brně mám druhý domov. Trávím tady mnohem víc času než na Slovensku. V Kometě jsem s menšími pauzami od patnácti roků a zblízka jsem sledoval její strmý vzestup. I kdybych pár roků hrál v cizině, na sklonku kariéry bych se chtěl stejně do ní vrátit a předat zkušenosti mladým. To je můj optimální scénář.
Jak dlouho plánujete ještě profesionálně chytat?
Co nejdéle. Bude samozřejmě záležet především na zdraví. O tom, kam se vrtnu po skončení kariéry, ještě moc nepřemýšlím.
Odjakživa jste chtěl stát v brance?
V hokeji ano. Já si svoje útočné choutky vynahrazuju v hokejbalu, který si občas zahraju. V něm si občas užiju i radost ze vstřeleného gólu.
Vydržel byste v Rusku bez dětí a partnerky?
Moc dlouho rozhodně ne. My jsme na sebe neskutečně navázaní. Už ty dva týdny během mistrovství světa se bez nich dost těžko obejdu. (úsměv)
Děti vám dělají radost?
Ano. Snažím se je vést ke sportu, který podle mě formuje osobnost člověka. Šestiletá dcerka Elissa se věnuje tenisu, moc ji baví. Podporuju ji v tom. S tříletým Alecem už válíme hokej doma na terase.
Stihnete letos vzhledem k účasti na MS vůbec dovolenou?
Doufám, že stihnu. Chceme si někdy na přelomu května a června s rodinou zajet k moři. Výběr destinace ale nechám na ženě.
A jak si od hokeje nejlíp odpočinete?
U maminy na Slovensku na jejím ranči. Mám hrozně rád ty chvíle, kdy se můžu projet na koni nebo si něco ugrilovat. Je to na samotě, úplně tam vždycky vypnu. A doufám, že mi přes léto vyjde i aktivní relax. Moc rád bych se s kamarádem, který je automobilovým závodníkem, projel ve sportovním voze na brněnském Masarykově okruhu.
Milujete v autě rychlost?
Přiznám se, že ano.
I v běžném silničním provozu?
Rozhodně nejezdím autem pomalu. Ale už nejsem zdaleka takový blázen jako dřív. Od té doby, co jsem otcem, jsem na silnicích mnohem zodpovědnější.
Prozradíte svůj rekordní čas na trase Brno–Zvolen?
Jednou jsem to pěkně osolil. Raději asi ani nebudu říkat, za jak dlouho jsem to zvládl. (smích)
A láká vás jen volant, nebo také řídítka?
Brácha i táta jsou vášniví motorkáři. A já jsem kdysi taky motorkám propadl. Teď už si ale na ní vyjedu jen zřídka. Na motorce je totiž mnohem blíž k průšvihu než v autě, ve kterém se cítím být o dost víc chráněný. Na motorce nemusíte udělat ani žádnou chybu a někdo vás stejně může srazit. A já si nedovedu představit, že bych se místo chytání léčil půl roku v nemocnici z nějakého vážného zranění.
