Článek
V modrých retro dresech národní tým úvodní třetinu prohrál 1:2, navlas stejně jako v roce 1947 ztratil na šampionátu celý zápas právě se Švédy. Nynější konečné skóre však neúspěch po první dvacetiminutovce přebil.
„Byl to příjemný zážitek, takový materiál jsem měl na sobě při hokeji poprvé. Svetry samozřejmě byly trošku těžší než normální dresy, zvlášť jak se člověk do toho potí nebo si je polije vodou," řekl bek Tomáš Kundrátek, jenž jako jediný ve speciálním trikotu skóroval.
Bezprostředně před zápasem si se spoluhráči na kostce nad ledem vyslechl vzkaz od Vladimíra Zábrodského, jediného žijícího mistra světa z roku 1947. „Bylo to něco výjimečného, on je legenda. Jak diváci, tak i my hráči jsme si to užívali," popisoval Kundrátek.
„Člověk má takový zajímavý pocit. Říká si, jaká kdysi byla doba. Navíc jsme viděli na kostce historické záběry. Osobně si myslím, že je to velice hezké gesto," přidal se gólman Pavel Francouz.
Kovář se bál, aby se svetr nerozpáral
Speciální svetry byly užší a těžší než obvyklé dresy. „Když jsem s ním šel na rozbruslení, byl jsem zpocený jako po zápase s Finskem. Bylo mi v něm hrozném vedru. Ale při zápase jsem žádné tíhu nepociťoval," přesvědčoval Šimek.
„I pro mě to byl ze začátku nezvyk, během pár minut jsem si ale zvyknul. Svetr ani nekousal, ale bál jsem se, aby nám ho soupeř, kdyby zachytil za nitku, celý nerozpáral. Naštěstí se to nestalo," řekl Jan Kovář, jehož potěšilo rozhodnutí Českého svazu ledního hokeje, který hráčům po vítězném duelu dovolil dresy si ponechat.
„Takové akce se mi strašně líbí a měly by se dělat častěji," dodával útočník Magnitogorsku.
„Těší mě, že jsem mohl být součástí a nosit čísla, které nosily legendy. Určitě je lepší vyhrát, když nastupuješ v takových dresech. Já jsem hlavně rád, že to bylo z mistrovství světa 1947, že tam nebyla hvězdička nad lvem... To je pozitivum, to si hodně beru já," tvrdil kapitán Jakub Voráček.
