Článek
„Snažili jsme se situaci řešit, takže jsme nakoupili dva odvlhčovače a různé větráky. Snaží se i pořadatelé, některé věci se tu prostě řeší za pochodu," přibližuje manažer národního týmu Milan Hnilička a připomíná, že si český tým mohl vybrat šatnu až jako čtvrtý v pořadí po domácí Francii a finalistech minulého šampionátu Kanadě a Finsku.
„Zbyla na nás malinkatá, ale zase jen pár metrů od ledu. Třeba Finové dali přednost trochu větší místnosti, jenže z kabiny to mají na hřiště docela daleko," přibližuje Hnilička. „Přece jenom je znát, že Bercy není speciální hokejovou halou a ta extrémní vlhkost je způsobena hlavně tím, že nejsou dveře u sprch, takže pára se valí rovnou do kabiny a těžko se to nějak vyvětrá. Maséři mají s vysoušením věci starost navíc," líčí Roman Červenka.
Stísněni se čeští hráči ale necítí. Gólmani, kteří potřebují nejvíc místa, sedí proti sobě hned za dveřmi. „Aspoň jsme blízko při sobě a můžeme si víc povídat. Je to lepší, než kdyby si skupinky vykládaly ve svých koutcích," usmívá se Voráček. „Já bych to taky viděl jako výhodu, že na sebe vidíme, všichni všechno slyší, a když chce někdo něco říct, ani nemusí za nikým chodit," přibližuje Červenka, jenž pamatuje až klaustrofobickou šatnu při MS 2009 v Bernu. „Tam gólmani museli sedět na chodbě a my se tam ve výstroji sotva otočili. Proti tomu je pařížská šatna vyloženě zlatá," dodává český útočník.
Maséři drží pohotovost
Hráčům tedy nevadí, že jsou namačkaní vedle sebe, ale přes chodbu je ještě menší místnost trenérů. „My se vejdeme všude, na střídačku i do kabiny," reaguje asistent kouče Jaroslav Špaček. Kustod Zdeněk Šmíd přiznává, že při zařizování šatny složitě skládal všechny věci. Zvlášť záležet si ale dal s rohem místnosti nazvaným spižírnou, kde od stropu visí šišky salámu. „Dáváme klukům ochutnat. Trenérům taky. I my si občas ukrojíme," směje se.
Na stůl uprostřed šatny chystá iontové nápoje, čaj či různé druhy ovoce. Nechybí ani tradiční tatranky. „Hokejové chutě jsou nevyzpytatelné," říká dobrá duše týmu, tak trochu zodpovědná za provozní režim v české kabině. „Jsme tu od rána do večera, na hotelu přesto držíme tradiční masérskou pohotovost, kam si kluci chodí ulevit tělu a někdy i duši," míní Šmíd.
