Článek
Byl jste přímo u porodu?
Samozřejmě, a ani se nedá pospat, jak silný zážitek to byl. Jeden z nejemotivnějších dnů v mém životě. O porod jsem se zajímal už dlouho dopředu a lidí, kteří ho zažili, jsem se hodně vyptával. Všichni mi ale říkali, že to nejde odvyprávět, že si to člověk musí prožít. Teprve pak zjistí, o čem to celé je.
Měli pravdu?
Stoprocentně. Partnerku jsem už předtím obdivoval, ale teď, jak porod s přehledem zvládla, ji obdivuju ještě stokrát víc. Chtěl jsem jí být nápomocen, ale moc jsem toho nemohl dělat, takže jsem hlavně vytvářel psychickou podporu, abych jí to alespoň malinko ulehčil.
Uklidňoval jste ji?
Držel jsem ji za ruku a pomáhal, aby na tu bolest myslela co nejmíň. Snažili jsme se vést v uvozovkách normální komunikaci o běžných věcech.
Na jménu jste se shodli rychle?
Jakmile nám bylo řečeno, že čekáme holčičku, během pár dní jsme se rozhodli pro Julinku. Oběma se nám to jméno moc líbilo, takže žádné těžké rozhodování. U kluka by to bylo složitější, tam jsme měli víc variant.
Změnily se vám narozením prvního potomka životní priority?
Když mi kamarádi říkali, že po narození dítěte začali přemýšlet úplně jinak, moc jsem jim nerozuměl. Teď jim musím dát za pravdu.
Julie se vám narodila před třemi týdny. Na jak dlouho jste v té době opustil národní tým připravující se na MS?
Naštěstí jsme v té době měli velikonoční pauzu, takže jsem zmeškal jen jeden den. Na Velikonoční pondělí to na přítelkyni přišlo a v úterý už jsme měli holčičku.
Neměl jste dilema, jestli místo MS nezůstat s přítelkyní doma a užívat si času s děckem?
Zezačátku jsem si nebyl jistý, jestli mám do kempu nastoupit a o mistrovství se poprat. Mám ale perfektní přítelkyni. Řekla mi, že dokud mám šanci za nároďák na takhle velké akci hrát, abych se o místo v týmu porval. Podpora, kterou jsem z její strany cítil, mi ohromně pomohla.
Jste rád, že porod klapnul už před šampionátem?
Jednoznačně. Nebudu lhát, týden nebo deset dní po narození malé jsem se vůbec necítil ve své kůži. Všechno pro mě bylo nové a při tréninkách i zápasech jsem byl hlavou někde jinde. Až v Paříži mám zase čistou hlavu.
Jak odloučení od rodiny zvládáte?
Pořád dostávám nové fotky a videa. Děti se v tomto věku každým dnem strašně mění, takže nechci o nic přijít. Uklidňuje mě, že Gabče navíc se vším pomáhají moje i její rodiče.
Až se vrátíte domů, bude to na vás. Zvládnete přebalování a koupání?
Už před odjezdem do Paříže jsem se snažil se vším pomáhat. Strašně jsem si veškerou péči o malou užíval, beru to jako součást nového života. Potěšilo by mě, kdybych malé mohl jako dárek přivézt některou z medailí.
