Článek
„Počítal jsem i s variantou, že můžu letět domů. Jsem rád, že se na soupisku dostanu, zatím se toho pro mě ale moc nemění. Dál budu trénovat a budu připravený," prohlásil Zámorský.
Po příjezdu Radka Faksy bylo jasné, že Zámorský právě s Poláškem a Kubalíkem svedou souboj o poslední volné místo. Řevnivost mezi nimi ale nepanovala. „Brali jsme to docela v pohodě a nestresovali se. S Polym jsme si z toho někdy dokonce dělali srandu. Mrzí mě, že už tu teď nebude. Hodně jsme se tu skamarádili, mimo tréninky jsme spolu trávili dost času, chodili spolu na večeře," řekl Zámorský.
Na ledě je to záhul
Právě s hráči nezapsanými na soupisku a s těmi, kteří se nevešli do nominace k utkáním, sledoval zápasy českého týmu z hlediště moskevského Ledového paláce. „Bylo to pro mě něco nového, byl jsem zvyklý hrát, takže jsem se s novou rolí musel chvilku sžívat. Klukům jsem přál a fandil jim. Věděl jsem ale, že mají formu a hrají dobře, takže jsem se ani moc nestresoval," tvrdil obránce švédského Örebro a zjistil, že hokej z tribuny vypadá úplně jinak.
„Na ledě je to daleko větší fofr. Z hlediště to vypadá, že je na všechno hodně času. Ale jak jdete na led, je to záhul," tvrdí Zámorský, jenž mistrovství světa zažil v roce 2014 v Minsku, a právě zkušenosti z něj by mu v Moskvě mohly pomoct.
„Jenže tam jsem hned od začátku turnaje nastupoval, takže jsem se cítil líp. Teď zažívám navou zkušenost a naskočit do zápasu by pro mě bylo těžší. Ale snažím se být co nejlépe připravený," uzavírá extraligový šampión z roku 2014 se Zlínem.
