Článek
„S tempem se těžko srovnávám. Na mistrovství jsem poprvé a zjistil jsem, že hokej je tu o dva stupně rychlejší než v extralize. Musím být trochu sebekritický, moje hra není úplně ideální," říká 23 letý obránce, který zažívá premiérovou sezónu v národním týmu.
Na šampionátu zatím strávil na ledě v průměru sedmnáct minut na zápas, v hodnocení plus/mínus není v záporných číslech. „Ale představoval bych si to jinak, celkově se necítím dobře a hledám se. Kolikrát od sebe puky odpaluju. Fyzicky se cítím výborně, všechno je to o hlavě. Jakmile si hráč nevěří, je něco špatně. A já se z toho trochu podělal," tvrdí Šimek.
Uvědomuje si, že o své formě přemýšlí možná až moc, což ho ještě víc svazuje. „Padlo to na mě a nevím, kudy kam. Takhle jsem se za celou sezónu ještě necítil. Asi si až moc vsugerovávám, že hraju špatně, potřeboval bych přepnout na pozitivní myšlení," ví Šimek.
Rodiče i bratr ho uklidňují
Po telefonu ho uklidňují rodiče i bratr. „Radí mi, ať jsem v klidu a šampionát si užívám. Jenže vím, že se musím zlepšit. Potřeboval bych si zvednout sebevědomí. Na včerejším tréninku už to bylo trochu lepší, tak snad se to ukáže i proti Norům," přeje si člen druhé obranné řady.
Ve středu si byl vyčistit hlavu procházkou na Rudém náměstí a kávou se spoluhráči z mistrovského Liberce Birnerem a Řepíkem. Na včerejší odpoledne si naplánoval na zlepšení nálady zhlédnutí oblíbených filmů.
Chybí mu rybaření, u řeky by si vyčistil hlavu
„Nejradši mám starší české, v nichž hraje Tomáš Holý. Zejména trilogii natočenou v prostředí šumavských lesů. Věřím, že mě dostanou do pohody," doufá Šimek a posteskne si, že si jako vášnivý rybář nemůže jít na pár hodin sednout s prutem k řece.
„Takhle jsem to dělal během extraligového play off. Úplně jsem vypnul, krásně zregeneroval a do dalšího zápasu vstupoval s čistou hlavou. Jenže to by mi v Moskvě neprošlo," mrzí Šimka.
