Článek
„Kdo říká, že nechce hrát na mistrovství světa v Praze, nemluví docela pravdu. Rád bych si na něm zahrál," řekl třicetiletý Zaťovič na přípravném kempu před šampionátem ve Velkých Popovicích. „Neberu to tak, že když jsem mistrovství zažil pod panem Růžičkou loni, mohl bych jet i teď. Minulost neřeším, dívám se jenom dopředu. Třeba se šance zase naskytne, já se o ni maximálně poperu. Nároďák je totiž pro mě nejvíc. Když to vyjde, bude to fajn. Když ne, nedá se nic dělat."
Myšlenkami, jestli v nominaci zůstane až do začátku mistrovství světa, se nyní, necelých sedm týdnů pře startem vrcholu sezóny, nezaobírá. Ani na dálku nesleduje, kteří útočníci by mohli být volní z NHL. „Stejně rozhodne trenér. Prostě jsem přijel na kemp a budu se snažit podávat takové výkony jako dřív. Uvidíme, jestli se pro mě místo najde. Je to ještě daleko, stát se může strašně moc věcí. Teď si užívám, že jsem zase v české kabině mezi klukama, které znám," uvědomuje si Zaťovič.
Ten má za sebou první rok v Kontinentální lize, kam minulé léto zamířil po osmi sezónách strávených v Karlových Varech. S Ladou Togliatti, nováčkem soutěže, ale do bojů o Gagarinův pohár nedošel. „Tlak na postup byl docela velký, ale pak jsme museli uznat, že týmy, které do play off postoupily, měly o něco lepší kádr. Myslím, že příští rok už play off budeme muset udělat."
V Togliatti nedostával tolik prostoru
Ani z osobního pohledu nebyl příliš spokojený. „Mohlo to být daleko lepší. Musel jsem si zvykat na jiný styl hokeje, navíc jsem pak ani nedostával tolik prostoru, což jsem si představoval úplně jinak. Řešil jsem to i s manažerem, se kterým jsme si sedli, tak uvidíme, co bude příští rok," uvedl Zaťovič, který v 58 zápasech za Togliatti zaznamenal dvanáct branek a osm asistencí.
Jinak si ale na život v Rusku nestěžuje. „Šel jsem tam kvůli hokeji. Měl jsem tam s sebou rodinu a zvládli jsme to úplně v pohodě. Všechno, co jsme potřebovali, jsme bez problému sehnali," řekl Zaťovič, jenž poslední zápas odehrál za Togliatti 24. února.
Aby se proto před úterním startem reprezentačního kempu udržoval v kondici, trénoval i v rodném Přerově s druholigovým týmem. „Vyšli mi vstříc, na dálku jim děkuju. Každý den strávený během pauzy na ledě je dobrý. Šel jsem se jen rozhýbat a sklouznout, abych k reprezentaci nepřijel po třech týdnech bez tréninku," vysvětluje třiadvacetinásobný reprezentant, který v národním týmu vstřelil čtyři góly.
