Článek
Nebyl to pro vás trochu šok, jak se vaše pozice během neděle vyvíjela?
Kdyby mě někdo při probuzení řekl, že nedělní den bude takhle nádherně vypadat, tak tomu samozřejmě neuvěřím. Ale potvrzuje se mi, že když po něčem člověk hodně touží, tak se mu to může i splnit.
Jak moc jste byl nervózní, když vás trenér hned poslal na levé křídlo prvního útoku k Voráčkovi a Sobotkovi?
Není mi už dvacet, takže to nebylo tak, že by ze mě padaly bobky. Trenér měl strčil do první lajny, to jsou skvělí kluci a na ledě bezvadní. Já si řekl, že z toho můžu jenom profitovat.
Hned jste se uvedl gólem, který si jel ale sudí ověřit u videa.
Věděl jsem na sto procent, že to gól byl, ale nebyl jsem si jistý, že se puk odrazil ode mě. Němci jsou hodně urputní tím, jak pečlivé brání. Trápili i Švédy, poznali jsme to i na vlastní kůži, ale nakonec se přece jen ukázala síla našeho týmu.
Dosud jste utkání sledoval z tribuny. Bylo to z ledu hodně jiné?
V hledišti je atmosféra fakt výborná, to jsem nikde jinde nezažil, ale na ledě je to dvakrát tolik silnější. Úplně vás to pohltí.
Dokázal jste být trpělivý při čekání na místo na soupisce?
Těžké to bylo, člověk ale nesmí přestat věřit a doufat. Nehrál jsem 12 dní, což je docela dost, ale snažil jsem se být trpělivý a udržovat v kondici.
Sledoval jste, jestli vám nahrává vývoj kolem posil ze zámoří?
To bylo docela vtipný. Já se totiž v noci probudil, šel jsem na záchod a kouknul jsem na hodiny. Bylo 4:44, ale jak jsem nemohl zabrat, tak jsem se mezitím podíval, jak si vedl v play off NHL Montreal. Když jsem viděl, že vyhrál, tak mě jen napadlo, že to je šance pro mě. Na obědě mi pak Růža řekl, že mě opravdu zapíšou.
Je pro vás start právě na letošním MS tak trochu splněným snem?
Je to sen pro každého hráče zahrát si na šampionátu, zvlášť v Praze. Pro mě je tohle už třetí mistrovství, loni v Minsku jsem byl také zapsaný až během turnaje. Říkal jsem si, že kdyby to vyšlo i v Praze, tak to bude krásné, ale vůbec mě nenapadlo, že bych se mohl takhle snově uvést.
