Článek
Proč právě Spojené státy americké?
Ani nevím, všehovšudy jsem viděl jen jeden jejich zápas. Na můj vkus nemají až tak zkušený tým jako Finové nebo Rusové. A zápas s nimi by byl důraznější.
Jenže nakonec jdete na Finy. Bude to pro vás specifičtější utkání, když jste sezónu strávil v TPS Turku?
Je úsměvné, že jsem tam působil, ale nepřeceňuju, že teď máme Finy a že bych se na ně chtěl strašně moc vytáhnout. To určitě ne.
Kde vidíte největší přednosti týmu Suomi?
Mají vynikajícího gólmana Rinneho, podává možná nejlepší výkony na turnaji. Ale v zápase mi bude jedno, že v bráně stojí zrovna on. Jde hlavně o to, aby moc puků neviděl. Ale musíme se zaměřit především na sebe. Máme výborný tým, i když jsme to v některých zápasech tolik nepotvrzovali. Ale síla mužstva se projevuje v tom, že jsme několikrát dokázali otočit zápas, v němž jsme prohrávali. Pokud se soustředíme sami na sebe, budeme hrát vzadu jednoduše a týmově, měli bychom Finy porazit. A já doufám, že je porazíme.
Může vám hrát do karet i fakt, že zatímco vy už jste na pražskou O2 arenu zvyklí, Finové si její led poprvé vyzkoušeli až ve středu odpoledne?
Samozřejmě je lepší zůstat na stadiónu, na kterém jste odehráli celou základní skupinu. Na druhou stranu si myslím, že na stěhování jsou všichni hráči zvyklí, v NHL i KHL se cestuje často. Nehraje to až takovou roli, navíc na mistrovství světa si cestování moc nepřipouštíte.
Kouč Růžička několikrát přiznal, že vyprodaná hala a podpora fanoušků vás může i lehce svazovat. Cítíte to na ledě taky tak?
Ze mě to spadlo prvním zápasem. Strašně mě baví sledovat, jak nás lidi ženou dopředu a jak celý stadión skáče. To je úplně neuvěřitelný a jde vám z toho husí kůže po těle. Pamatuju si to už z finále loňského play off KHL se Lvem. Člověk z toho byl na větvi, ale v tom pozitivním smyslu.
Takže naopak berete atmosféru jako své plus?
Domácí prostředí je určitě výhoda. Někdy to samozřejmě vybízí k bláznění, což se nám v některých zápasech stalo, ale už máme za sebou sedm zápasů a nikdo se nemůže vymlouvat na to, že je to svazující.
Plánujete si ještě se spoluhráči sednout a pobavit se o svých přesilovkách, které už soupeři čtou lépe než v úvodu šampionátu?
Musíme si s klukama sednout a podívat se na to, protože přesilovky rozhodují. Na začátku turnaje jsme měli prostoru o dost víc. S dalšími zápasy se ale na nás soupeři připravovali, což je pochopitelné. Když jsem v posledních zápasech dostal puk, soupeř už byl metr ode mě, možná i blíž. Ale není důvod něco vyloženě měnit, spíš je potřeba se hodit do pohody. Když to sehrajeme tak, jak chceme, a budeme sbírat odražené puky, bude to dobré.
Potěšilo vás, že středeční trénink byl jen dobrovolný a nemuseli jste tedy na led?
Jasně. Na začátku zápasu se Švýcary jsem trošičku cítil, že mi až tak nešly nohy, únava se trochu hromadí. Každý si udělal to, co potřebuje. Já se spíš protáhl a zajezdil si na kole. Všechno už směřujeme k tomu, abychom se co nejlépe nachystali na čtvrtfinále.
