Článek
Očekáváte, že Dominik Simon přinese do vaší řady zejména dravost?
Doufám, že jo! Je to hodně šikovný hráč a doufám, že naši hru ještě trošku víc oživí a že se nám zápas povede.
Jaké budou jeho hlavní úkoly?
Musí si hledat volné prostory, protože Jarda coby pravé křídlo si občas sjíždí doleva. Tak musí číst hru, aby najednou oba nebyli u levého mantinelu. Musíme se kouknout na video a něco si k tomu říct.
Vy už jste si na Jágrův styl hry stačil za čtyři společné zápasy zvyknout?
Na hodnocení je ještě docela brzo. První zápas to nebylo úplně ideální, pak se to trošku zlepšovalo, tak věřím, že to bude pokračovat.
Není tedy svazující dělat centra Jágrovi, kterému se jeho spoluhráči musí podřizovat?
Už to ze mě vyprchalo. Hrát s Jardou je trošku něco jiného, ale já jsem za tu možnost strašně rád. Užívám si to a nesnažím se na sebe vyvíjet nějaký tlak.
Jak vypadá vzájemná komunikace na ledě?
Českým hráčům i týmům komunikace na ledě strašně chybí. Ani já v sobě nemám, že bych si křiknul o nahrávku. Chtěl bych, ale prostě to v sobě vůbec nemám. Přitom je to hrozně důležité.
Jágr je v tomto směru vaším mentorem?
Nevím, jestli mě učí, ale vidím, jak strašně důležité je slyšet projíždějícího hráče říkat si o nahrávku. Jsou to takové oči navíc.
Zažíváte třetí MS v řadě, až na tom letošním ale dostáváte na ledě velký prostor. Hodně si toho užíváte?
Vždycky je to o tom, jak si to sedne. Dřív jsem hrál na mistrovství světa skoro bez přípravných zápasů, letos jsem byl v tréninkové fázi déle a měl víc času zvyknout si na systém hry.
Po duelech s favorizovanými Švédy a Kanadou vás nyní čekají papírově slabší soupeři, už dnes Francouzi. Nebudete ale naopak pod větším tlakem, když se očekávají povinná vítězství?
Jsou to zápasy, které prostě musíme vyhrávat. Doufám, že začneme od první minuty a nebudeme čekat, co udělá soupeř. A taky by bylo fajn jít jako první do vedení, což se nám tady ještě nepodařilo.
Přivítal jste, že po náročném úvodu turnaje přišel v úterý volný den a osobní volno?
Jsem rád, i v Rusku platí, že během volného dne najdeme na led a zahrajeme si třeba fotbálek. Mně to pomáhá. Je to dlouhý, když jsme spolu čtrnáct dní zavření na hotelu. Po takovéto pauze se pak aspoň na sebe zase těšíme.
Podnikli jste něco s bratrem Jakubem?
Šli jsme si každý po svém. Zašel jsem si v Praze na kafe a do kina, ve kterém jsem se odreagoval.
Na čem jste byl?
Ani nevím, jak se to jmenuje. Nějaká kravina... (směje se)