Článek
Dokázal jste si za posledních deset dní odpočinout?
Jsem rád, že byl ke mně Růža hodný a dal mi takový čas. Fyzicky jsem na tom špatně už pět let, tak si aspoň mohla odpočinout hlava, aby se připravila na mistrovství.
Uvítal jste Růžičkovo rozhodnutí nebrat vás koncem týdne k zápasům do Švédska? Do branky se tak postavíte až příští týden proti Finům.
Jasně, co bych tam taky dělal? Byl bych tam jak kašpar. Přeci jenom jsem skoro čtrnáct dní nebyl na ledě a je důležité teď hlavně potrénovat.
Vnímáte, že domácí šampionát se už blíží a tlak na mužstvo bude vzrůstat?
Snažil jsem se teď od hokeje distancovat. Nezapínám internet, televizní stanice přehazuju. Prostě se chci izolovat, protože tlak bude letos opravdu velký. Ale já se na to těším, jde o novou výzvu. Zahrát si mistrovství doma je pro nás všechny velká šance.
Těší vás důvěra trenérů, kteří už dopředu vyhlásili, že s vámi počítají jako s gólmanskou jedničkou?
Jsem za to rád. Za sebe můžu říct, že se pokusím týmu pomoct, jak jen budu umět. A je úplně jedno, jestli budu první, druhý, nebo třetí brankář.
Opravdu?
Pořád říkám, že gólman číslo jedna v hokeji neexistuje. Když budeš hrát dobře, trenér tě v brance nechá, když ti to nepůjde, dá tam druhého. Všichni tři gólmani na tom budou kvalitativně dobře a je jedno, kdo bude ten hlavní.
Očekáváte, že na vás dolehne nervozita?
Já jsem nervózní vždycky, takže u mě to nebude žádné překvapení.
Chytat na domácím šampionátu bude něco jiného než třeba loni v Minsku...
Mně se ale doma chytá dobře, pomáhá mi to. Spíš to tedy beru jako svou výhodu.
Tou může být i povedená sezóna v Novosibirsku, který jste v KHL dotáhl až do semifinále play off...
Měl jsem radost, jak se nám to povedlo a že jsme udělali úspěch. I vedení bylo spokojené. Proti Kazani nám chyběl kousíček, ale oni byli o chlup lepší. Aspoň to je pro nás signál, že příští rok musíme pracovat ještě o trošku víc.
Říkáte si tedy, že konec dobrý, všechno dobré? Během sezóny vás totiž Petrohrad vyřadil z kádru a následně vyměnil právě do Sibiru...
Takový je hokejový život. Jsem rád, jak to nakonec dopadlo a že se závěr sezóny vydařil.
Už padlo rozhodnutí, jestli budete v Novosibirsku pokračovat i v další sezóně?
Nepadlo. Nějaké nabídky mám, nechám si to ale pro sebe.
I tu ze Sibiru?
I tahle možnost existuje.
Měl byste rád jasno ještě do začátku šampionátu?
Neřeším to, není to pro mě zásadní věc. Můžu být poměrně v klidu, sezóna se povedla.
Ve čtvrtfinále play off s Magnitogorskem jste dostal trest na jeden zápas, když jste vyrážečkou několikrát udeřil do hlavy Jakucenju. Co jste pak říkal na vyjádření generálního manažera Metallurgu Gennadije Veličkina, který pro vás požadoval doživotní zákaz hokeje?
To nebyla kampaň Magnitogorsku, ale šlo o výrok jednoho člověka, který byl přejatý médii. Prostě někdo udělá nějaký komentář a lidé se nad tím zbytečně pozastavují. Jinak to všichni vzali sportovně.
Vždycky tvrdíte, že v zápasech dáváte průchod svým emocím. Nemáte ale pocit, že v tomto případě už jste to přehnal?
To je jasné, že jsem to přehnal. Kolikrát jsem ale zkoušel hrát bez emocí, ale když jenom stojím, nejsem to já. To se mi pak nedaří a ani z toho nemám radost. U mě tam emoce budou asi do konce kariéry, aspoň se mají diváci na co dívat.
Co vlastně říkáte na nynější kauzu kolem Vladimíra Růžičky?
Vůbec nic, není to moje starost. Spíš mi to přijde jako trapná záležitost, že to někdo vytahuje před mistrovstvím. Z jakého důvodu? Je to spíš podpásovka. Nám hráčům do toho vůbec nic není.
