Článek
Potěšilo vás, že vás novináři zařadili do All star týmu šampionátu a dokonce vás zvolili nejužitečnějším hráčem turnaje?
Ale já se jím necítil. Muselo to být z toho důvodu, že hlasovalo hodně českých novinářů. Připadalo mi, že neznali žádná jiná jména, tak tam napsali mě.
To určitě nebyl ten důvod. Vždyť i fanoušci vaše výkony oceňovali, byl jste pro něj nejlepším hráčem českého týmu...
Za týden to bude všechno jinak, je to nahoru dolů. Na druhou stranu jsem rád, že se mi turnaj trochu povedl, jenom je škoda, že jsme nezískali medaili. Jenže poslední dva zápasy nám nevyšly, mně osobně vůbec ne. Chtěli jsme získat to nejvyšší ocenění, ale vítěz může být jen jeden. Ostatní jsou, dá se říct, poražení. Ale takhle to ve sportu bývá.
Opravdu svůj konec v nároďáku tentokrát už nepřehodnotíte?
Teď už ne. Moc dobře jsem věděl, že ten konec přijde. Už po loňském mistrovství světa jsem si myslel, že jsem stoprocentně rozhodnutý. Ale během roku došlo k určitým situacím, kdy mě určití lidé nahlodali. Začal jsem přemýšlet, že kdyby se mi dařilo a byl ve formě, ještě bych na šampionát jel, protože je v Praze. Ale stoprocentně jsem věděl, že Praha je pro mě poslední.
Trofej pro nejužitečnějšího hráče šampionátu za vás po skončení finále na ledě přebíral Slavomír Lener, generální manažer reprezentace. Už vám ji předal?
Jo, jo, mám už ji u sebe. On by si ji Sláva nenechal...
Koho vidíte jako svého nástupce, který reprezentaci v nejbližších letech potáhne?
Jakub Voráček. Je to hráč, který mi to na šampionátu strašně moc usnadnil. Jenom tím, že na mistrovství byl, hrál v první pětce a na mě nebyl takový tlak. Stejně tak mi to ulehčil při přesilovkách, při nichž jsem nemusel hrát na své pozici, kde musíte puky rozhazovat. Vyhovovalo mi být před bránou, kde dvě minuty stojíte. I když to zní divně, tak jsem si během přesilovky hodně odpočinul. Budoucnost českého hokeje je dobrá, hlavně v útoku. Trochu bychom měli zapracovat na obraně.
Letošní šampionát překonal rekord v návštěvnosti, do hal v Praze a Ostravě dorazilo přes 740 tisíc fanoušků. Užil jste si atmosféru?
Byla fantastická a to nejen na našich zápasech. Nepřekvapilo mě, že bylo vyprodáno na každý zápas Kanady, protože přijeli hráči v čele s Crosbym, ale obrovský zájem byl i o ostatní zápasy. Ale my už jsme před šampionátem věděli, že Česká republika hokej miluje a že se na něj čeští fanoušci hrozně moc těší.
O tom svědčí i zbořené sázkařské rekordy, Češi během šampionátu prosázeli přes miliardu korun...
(skočí do řeči) Ode mě ale nikdo žádný tip nechtěl (směje se). Ale před šampionátem mě požádal jeden kluk, abych zasalutoval, jestli dám gól, že je na to kurz šest ku jedný. A já na to během hry nějak zapomněl... (směje se). Říkal, že na to vsadil dvacet tisíc, tak se mu omlouvám. Ale vracet mu to samozřejmě nebudu! (znovu se rozesměje).
Co jste říkal na kanadskou demolici Rusů ve finále?
Ten zápas jsem neviděl, přečetl jsem si až výsledek, který asi nikdo nečekal. Obě mužstva totiž přijela ve velice silném složení a já si myslel, že to bude do poslední třetiny hodně vyrovnaný zápas. Možná bych se před jeho začátkem dokonce přiklonil na stranu Rusů. A to kvůli gólmanovi. Měl jsem tu šanci hrát jednu sezónu ve Philadelphii s Bobrovským a je to opravdu výborný brankář. Ale nakonec se ukázala kvalita Kanaďanů, kteří celý turnaj hráli, co potřebovali. Pořád dominovali, a když ještě potřebovali v play off přidat, dělali si se soupeřem, co chtěli.
Odsuzujete pak chování hráčů sborné, kteří se sebrali z ledu a nepočkali na vítěznou kanadskou hymnu?
Vím, že hráči jsou unavení a po tak jednoznačném zápase se u Rusů dostavila frustrace, ať se ale stane cokoliv, musíš respektovat soupeře. I když je porážka bolestivá, na ledě prostě musíš na hymnu vítězů zůstat, nedá se nic dělat. Rusáci to neunesli. Ale trošičku se to rozdělilo na dvě party. Hráči jako Ovečkin, Malkin a jim podobní chtěli zůstat a to ukázalo, jací jsou nejenom hráči, ale i lidé. Na Malkina s Ovečkinem nedám dopustit, jsou to srdcaři, kteří nikdy šampionát neodmítnou.
Pojďme zpátky k vám? Co vás v nejbližších dnech čeká?
Chci se teď věnovat Kladnu (Jágr je majitelem klubu), protože jsem na to neměl přes sezónu moc čas. Hned jak sezóna na Floridě skončila, musel jsem se připojit k reprezentaci. Během dvou tří dnů se proto na Kladně zastavím, musíme se pokusit doplnit sestavu, abychom byli nějakým způsobem konkurenceschopní ostatním týmům a pokusili se o návrat do extraligy.
Ten se letos nepovedl a po sezóně jste jmenoval novým koučem Jindřicha Lidického, který v klubu řadu let působil u mládeže. Plánujete i další změny?
Je těžký nějaký dělat. Všichni jsme si mysleli, že mužstvo, které na Kladně končilo sezónu, je dost kvalitní na to, aby minimálně baráž udělalo a pokusilo se o návrat do extraligy. Ale byli jsme svědky, že jsme nakonec prohráli v 1. kole play off s Jihlavou. Nikdy tedy nemáte jakoukoliv záruku. Ale cíl zůstává pořád stejný - co nejrychleji být zpátky v extralize. I když shánění peněz bude daleko složitější než loni. Pokusíme se ale o maximum.
A kdy se do Kladna vrátíte vy jako hráč?
Přemýšlel jsem o tom, jak by to vypadalo, kdyby Kladno pořád hrálo v první lize. Možná bych si vybral nějaký extraligový tým na střídavý start, abych nemusel trénovat. Hrál bych jenom zápasy, což by mi docela vyhovovalo. Ale teď mám ještě na rok smlouvu ve Floridě, a pokud na tom budu mít výkonnostně, chtěl bych i ten další rok ještě hrát. A pokud ne, vrátím se do Čech a minimálně jednu sezónu tu odehraju.
Už víte, kdy z Čech odjedete na Floridu?
Přesné datum není, ale pojedu tam, jakmile mi skončí povinnosti se sponzory. Musím si tam najít bydlení pro příští sezónu a začnu trénovat. Doufám, že se dostaneme do play off a budeme hrát o Stanley Cup.
