Článek
Hraje na osmém mistrovství světa a není těžké uhodnout, jaký největší zážitek má se šampionáty spojený. „Finále s Rusy 2010, člověk si to bude pamatovat do konce života," říká Čáslava. A zklamání? „Porážka ve čtvrtfinále se Švédy v Kanadě 2008. Mančaft jsme měli neskutečný a dostali jsme gól v prodloužení," vybavuje si moment, kdy se mu rozhodující švédská střela nešťastně otřela o brusli. „Tam jsme mohli udělat medaili."
Že ho v semifinále čeká jubileum, neustále připomínají Čáslavovi spoluhráči Nakládal s Kolářem. „Jsem rád, že jsem vydržel hrát takovou dobu na takové úrovni. Je to zadostiučinění. Hlavně druhá stovka utekla jak lusknutím prstu. Byl jsem celkem zdravý a tělo vydrželo. A že ta dvoustovka vyšla na zápas o finále? Co víc si přát," vykládá Čáslava.
A moc dobře si také vybavuje svou reprezentační premiéru z listopadu 2002. „Porazili jsme v Plzni Slováky o gól, na to se prostě nezapomíná..."
