Zaťovič je v jednom týmu s hrdiny z Nagana. Na tykání Růžičkovi si musel zvykat

Reprezentační nováček je pořád ještě překvapený, kam se to až dostal. „Říkal jsem si, že ochutnám nároďák v prvním kempu, ale nedával jsem si na mistrovství žádnou šanci. Až do konečné nominace mě vůbec nenapadlo, že bych mohl jet do Minsku," líčí Zaťovič.

Musel si zvyknout i na to, že trenér Růžička chce po hráčích, aby mu tykali. „Nejdřív se mi to zdálo zvláštní, ale konečně proč ne, všichni jsme alespoň na jedné lodi. Růža má přirozenou autoritu, která není postavená na tom, jak ho někdo oslovuje," tvrdí 28letý útočník.

Váží si příležitosti, kterou na šampionátu od kouče dostává. „Hokejově si turnaj dost užívám. Snažím se tu inspirovat skvělými hráči, které vidím kolem," popisuje a národní tým je pro něj i trochu balzámem. „Člověk přece hraje hokej pro radost a té ve Varech moc za poslední dobu není. Jak nám pořád utíká play off, stupňuje se utrpení. Tady jsem vyloženě pookřál," říká.

I jeho rodiče a manželka všechno hodně prožívají. „Mně asi dojde teprve doma, že jsem tady byl s nejlepšími českými hráči. Ženě vděčím za servis, který dělá. Obětuje se pro mě možná až moc," skládá na dálku hold rodině.

Je taky moc rád, že může na hotelu být s Ondřejem Němcem. „Pečeme spolu už dlouho, byli jsme si vzájemně i na svatbách. Jakmile bylo jasné, že jedeme na šampionát oba, domluvili jsme se na společném bydlení. Sedíme si povahově, oba jsme srandisti a rádi do sebe zaryjeme," culí se Zaťovič. Když se kamarádi vtipkováním unaví, každý z nich sáhne po tabletu. „Pustím české filmy nebo nějakou muziku a mám od Němy klid," směje se.