Článek
Ani mistrovství světa, které se příští rok odehraje v České republice, vás nezviklá? Třeba vám klubová sezóna s Devils skončí dřív a byl byste volný...
Já už jsem chtěl končit po olympiádě. Kluci, co si budeme namlouvat, hokej se teď hraje úplně jiným způsobem, než který hraju a ve kterém jsem vyrůstal. Sorry, ale vím, jaké jsou mé možnosti. Mám 110 kilo a nemůžu na ledě lítat tam a zpátky. Musím mít puk na hokejce. Zvlášť na velkém hřišti. Pak k sobě taky potřebuješ hráče, kteří to hrají stejným stylem a ti už skončili. To, že se mi nedařilo na nějakém turnaji, jak bych chtěl, nic neznamená. Já vím, jaký bych mohl být hráč, když se mi bude dařit. Dostal jsem obrovský talent od Boha.
Uzrálo ve vás definitivní rozhodnutí až v Minsku?
Ještě ve čtvrtek po čtvrtfinále s Amerikou jsem nebyl stoprocentně přesvědčený. Ale opakuju, že mám pocit, že se do tohoto stylu hokeje nehodím. Možná by to bylo jiné, kdyby tady byl Židla (Marek Židlický) nebo Pleky (Tomáš Plekanec), kteří hrajou stejným stylem. Je to o tom si dát nahrávku, udržet puk, nepanikařit a neodpalovat to. Tady byla spousta mladých hráčů, kteří si tím musejí projít. Není to pro ně jednoduché, ale hráli výborně. Jenže já nemám čas čekat.
Co se ve vás odehrává, když oznamujete, že už si za národní tým nikdy nezahrajete?
Nejsem z toho smutný. Život jde dál, já s hokejem nekončím. To by bylo horší. Jen jsem vysvětlil svou situaci. Nemám zapotřebí, aby si mé jméno bral někdo do huby, když ví úplný hovno, jaká je situace. Jak říkali v Ivánku, kamaráde: Trochu úcty, trochu úcty!
Mrzely vás některé názory hokejových odborníků, když hodnotili výkony české reprezentace na turnaji?
To ne. Mě štvou lidi, kteří vypustí nějaký svůj názor a přitom nevědí ani o hovně. Nedělám ze sebe génia, ale hokej hraju 25 let a musel jsem se mu nějakým způsobem přizpůsobit. Takže vím možná víc než oni. Když někdo něco vypustí, musí si být jistý tím, že to má smysl. Protože to ovlivní názory další spousty lidí.
Co pro vás znamenalo reprezentovat Českou republiku?
Na to mohu odpovídat 10 minut. Musíte si uvědomit jednu věc. Jsou různé postupné úrovně. Bojujete za mančaft a chcete odevzdat nejlepší výsledek. A pak je úroveň, kdy jste zodpovědní vůči mladým dětem, které začínají hrát hokej. Musíš být jejich idol, aby se společnost někam dostala. Co si budeme namlouvat, každé malé dítě potřebuje vzor. Potřebujete někoho pozitivního, za kým jdou. Je to hrozně důležité i pro rodiče.
Proto jste nikdy neodmítal reprezentaci po konci klubové sezóny posílit?
Přesně. Hráči, kteří nároďák odmítají, si neuvědomují, že je to jenom o nich. Je to smutné, ale sport je dost populární na to, abys mohl být dobrým vzorem, aby děti šly cestou sportu, ne aby se v patnácti daly na drogy. Momentálně to jsou sportovci, kdo je vzorem. To, že se vyhraje medaile, je krásné, ale hlavní cíl je jiný. Aby ty děti chtěly být jako ty. Aby chtěly být v té televizi, aby chtěly reprezentovat. Jako jsme to měli my, když jsme koukali na televizi.
Koušete ve svém věku těžce, že jste se v Minsku nedočkal medaile?
Že jsme prohráli, je jedna věc. Ale to je sport. Horší by bylo, kdybychom to odflákli, ale tak to nebylo. Rozumní lidi, ne ti odborníci, co umí úplné hovno a v životě nic nevyhráli, si váží toho, že jsme nic nevypustili. To je na tom to nejdůležitější. Medaile je jenom součást, vy to musíte prožít. Kdyby vám někdo před turnajem dal zlato, tak si ho nevezmete. Vy to musíte prožít. O tom to je.
Co se vám pár minut po konci šampionátu honí hlavou?
Člověk je unavený, odevzdal tam maximum. Spadlo to ze mě. Je to sport, nedá se nic dělat. Nemyslím, že bychom to proti Švédům odevzdali, jen jsme měli o trošku víc smůly. Šance jsme měli, jenže góly jsme nedávali. Naopak Švédové to co měli, využili.
Takže rozhodovala efektivita?
Chcete slyšet pravdu? Nebo se chcete zeptat odborníků, kteří nikdy nic nevyhráli?
Pravdu.
Měli jsme tu mladý tým, hlavně v obraně. Nemůžu jim ale nic vyčítat, odvedli maximum. Hráli líp, než jsme možná čekali. Na druhou stranu, když přijdou klíčové zápasy turnaje proti týmům jako je Finsko nebo Švédsko, které mají svou hru založenou na obraně, potřebuješ, aby naši obránci podpořili útok. To si nebudeme nic namlouvat, protože nemůžeš jet ve dvou na pět soupeřů.
Měl jste pocit, že se vám útočníkům této podpory nedostávalo?
Málokterý kluk, který je poprvé na mistrovství světa, si to dovolí. A ani se jim nemůžeš divit, protože když udělají chybu, bude jim to vyčítáno. To si dovolí jen takoví hráči jako je Židla a další veteráni. Mladí do toho musejí dorůst.
V semifinále s Finy jste běsnil na trestné lavici, kde jste dával nespokojenost se sudími. I proti Švédům na vás bylo patrné, jak se vám některé jejich verdikty nelíbí. Byl jste z jejich výkonů hodně rozmrzelý?
Ty vole, pánové! Ti frajeři by se měli dneska sebrat a odejít se mnou. To měl být jejich poslední zápas taky. To bylo to nejhorší, co jsem kdy viděl. A to mluvím o celém letošním mistrovství. Až se vrátím do NHL, tak po každém zápase budu rozhodčím gratulovat, jací jsou to tam borci. Kdybych hrál svůj nejdůležitější zápas ve své kariéře a nastoupil jsem proti Kanadě či Americe, tak bych si přál, aby to pískali čtyři rozhodčí ze zámoří. Tady to jsou amatéři, ke vší úctě k nim.
Proto ve vás proti Finům bouchly na trestné saze?
Je smutné, že na této úrovni pískají takoví klauni. A další věc, co mě mrzí, je, že hráči strašně filmují. Nemají respekt jeden ke druhému, skáčou, aby soupeř dostal dvě minuty. Proto taky ti hráči nejsou v NHL. Pamatuju si na náš první mítink s manažerem v NHL, na kterém nám pětkrát opakoval, že nechce v našem týmu vidět filmovaní. Pokud ho uvidí, tak toho hráče vyhodí.
