Článek
Jak se naplnily vaše představy o šampionátu?
Abych pravdu řekl, tak jsem si vlastně nic nepředstavoval. Nominace mě potěšila, ale ještě ani cestou do Minsku to se mnou nic nedělalo.
Kdy tedy na vás dolehla atmosféra turnaje?
Myslel jsem, že všechno zvládnu úplně v pohodě, jenže člověk si pak při prvním utkání přece jen uvědomí, že šampionát je něco výjimečného. A nervozita se tudíž samozřejmě dostavila. Pořád jsem tak trochu jako v Jiříkově vidění.
Co vás nejvíc udivuje?
Hraje se tady minimálně o level výš než ve všech zápasech, které jsem zatím s reprezentací absolvoval. Jezdí se nahoru dolů celý zápas, a to i s Italy nebo Dány. Asi největším zážitkem pro mě bylo utkání s Kanadou. Poprvé jsem na vlastní kůži zažil zámořský hokej. Každopádně jsem rád, že můžu být hodně na ledě a cítím důvěru trenéra.
Reprezentace ale nehraje v Minsku tak, jak by si všichni představovali. Kazí vám to dojem?
Určitě by to chtělo vylepšit výsledky, ale jinak se mi tady líbí moc. Ve srovnání s turnaji evropské tour, které jsem v minulosti objel, je organizace na úplně jiné úrovni. Starají se tady o nás od rána do večera. Nadchly mě i návštěvy, atmosféra v hledišti je fakt dobrá.
Vy už jste v běloruské metropoli odehrál pár zápasů KHL, sloužíte spoluhráčům jako průvodce?
Na to bych si netroufal. Vždycky, když jsme sem přijeli s Doněckem, tak jsem viděl z města jen halu, hotel a letiště. Sice jsem teď byl jeden z mála, komu se úplně vyhnuly střevní potíže, ale zatím nebyl čas a kvůli té epidemii ani chuť někam jít, takže jsme jen jednou vyrazili do města na kafe. Na rozdíl od ostatních kluků ale můžu zapomenout na televizi.
Proč?
Na pokoji mi prostě nejde. Už třikrát tam byl někdo z personálu, kdo ji zkoušel rozchodit, ale marně. Nejdřív zkusili vyměnit baterky v ovladači, když to nezabralo, trochu se v tom šťourali. Pak už na to úplně rezignovali.
Jak tedy trávíte volný čas?
Dokud tady ještě byl Lukáš Kašpar, snažil se mi dělat pohodu. Koukali jsme na filmy z počítače.
Co jste si pouštěli?
Většinou nějaké americké komedie. Sice jsem rozuměl tak půlce, ale alespoň procvičím řeč. Ze školy mám slušný základ, teď jsem skoro dva roky v Doněcku, takže jsem pochytil od cizinců v kabině anglických slovíček dost, ale potřeboval bych se rozmluvit.
Tušíte, jak to bude při současné situaci na Ukrajině s Doněckem v KHL dál?
Prodloužil jsem smlouvu o další dva roky a čekám, co se tam bude dít. Přítelkyně je v úzkém kontaktu s lidmi z našeho konzulátu, kde byla na stáži. Říkali jí, že v Doněcku běží život zdánlivě normálně, ale určitě není příjemné potkávat na ulici lidi se samopaly. Teď už na českém konzulátu zůstali jen chlapi, manželky a partnerky poslali domů.
Umíte si představit, že byste se tam měl za takové situace vydat hrát hokej?
Doufám, že se během příštích dvou měsíců všechno zklidní, třeba tomu pomůžou i prezidentské volby na Ukrajině. Klub podepisuje hráče, určitě chce v KHL pokračovat. V létě budeme mít soustředění mimo Doněck, tak uvidíme, jak se to vyvine. Na variantu, že bychom KHL od příští sezóny nehráli, vůbec nemyslím.
