Článek
Právě při šampionátu v Heslinkách před dvaatřiceti lety Peter Ihnačák emigroval. „Tátův příběh dobře znám, často jsme si o tom povídali. Zejména o důvodech, proč se rozhodl odejít z rodné země ovládané komunisty," vypráví Brian, který se ale narodil v roce 1985 už v Torontu, kde jeho otec hrál NHL. „Vnímal jsem, že je velká hvězda, pro mě jako malého chlapce to bylo až neskutečné."
Peter Ihnačák pracuje jako evropský skaut pro torontské Maple Leafs už od roku 2005, Brian tak má jeho podporu i přímo Minsku. „Drží i kvůli mně palce Itálii," říká Ihnacak solidní češtinou, kterou se naučil hlavně díky pražské babičce, k níž jezdil na prázdniny. Ovládá ji možná lépe než italštinu. „Třeba slova italské hymny ještě pořádně neumím." V Minsku ji ale slyšel zatím jen po výhře 2:1 nad Francií gólem 58 vteřin před koncem.
K záchraně na elitním šampionátu budou Italové potřebovat porazit ještě někoho. Ihnacak po tříletém působení v zemi dostal nabídku získat občanství a přijal ji právě kvůli možnosti zahrát si na mistrovství světa.
Slovenské kluby mu dluží peníze
„Vůbec jsem netušil, jakou úroveň tam může reprezentace mít. K mému překvapení jsem tam ale poznal spoustu kvalitních hokejistů," říká hokejista, jemuž zachutnala i italská kuchyně. „Kuře na sto způsobů, těstoviny a ke každému jídlu nezbytná sklenička vína, i když osobně jako hokejista dám přednost neperlivé vodě," usmívá se.
Když se zkoušel prosadit ve slovenském Kežmaroku, trénoval ho strýc Miroslav, později hrál i za Zvolen a Poprad. Odcházel ale trochu ve zlém, tamní kluby mu dodnes dluží peníze. „Byly měsíce, kdy jsem tam hrál zdarma. To se mi pak v Itálii nikdy nestalo," líčí Ihnacak.
Během kariéry oblékl dres už třinácti klubů, letošní sezónu dokončil v druholigovém Malmö. „Rád bych pokračoval někde ve Švédsku nebo bych možná zkusil německou ligu, rozhodnou i mé výkony na tomto turnaji," tvrdí Ihnacak, patřící mezi 11 kanadských rodáků v italské sestavě.
