Hlavní obsah

Plekancův švýcarský spoluhráč z Montrealu Diaz: Tomášovi v kabině placku hned ukážu

Stockholm

V Montrealu hraje s Tomášem Plekancem, a když se oba hned po vyřazení Canadiens z play off NHL rozhodli letět na MS, slyšel od něj Raphael Diaz, že by si rád odvezl ze Stockholmu medaili. Nakonec je ale všechno jinak a místo českého útočníka ji má sedmadvacetiletý švýcarský obránce.

Foto: Vít Šimánek, ČTK

Raphael Diaz ze Švýcarska (druhý zleva) v utkání proti České republice. Vpravo Tomáš Plekanec.

Článek

Pochlubíte se s ní Plekancovi v kabině Montrealu?

Určitě mu tu placku hned ukážu. Snad se na mě nebude mračit, že jsme Česko vyřadili. Je to až neuvěřitelné, čeho jsme ve Stockholmu dosáhli. Životní zážitek pro každého z nás, vůbec nemůžu najít slova, kterými bych to popsal.

Takže se vám vyplatilo přijet ze zámoří?

Vůbec jsem neváhal, když kouč Simpson projevil zájem. Poprvé jsem pod ním hrál ještě jako junior před deseti lety, když přišel do Zugu. Vděčím mu za hodně ze své hokejové kariéry. Tehdy jsem byl ještě kluk s mřížkou, ale on si mě hned vytáhl do ligového celku a taky mi začal říkat Cam podle své oblíbené herečky Cameron Diaz. Přezdívka už mi zůstala.

Když jste dorazil do dějiště šampionátu, Švýcarsko už útočilo na prvenství ve skupině. Ale přiznejte, věřil jste, že dokáže dojít až do finále?

O tom se nikomu ani nesnilo. Každým zápasem ale mužstvo rostlo, skalpy soupeřů nabralo sebevědomí a všichni hráči se dostali do pohody. Navíc jsme byli trpěliví, šli turnajem krok za krokem. Že se můžou dít ve Stockholmu velké věci, mě poprvé napadlo, když jsme ještě v zámoří v autobuse cestou z play off se spoluhráči z Montrealu sledovali vítězný švýcarský souboj s Kanadou.

Jaké byly reakce na tak překvapivý výsledek?

My jsme s krajanem Yannickem Weberem samozřejmě jásali, zatímco kanadští spoluhráči s protáhlými tvářemi koukali, co se to stalo. Tam mi přišlo trochu líto, že u toho nejsem, ale pak to možná osud chtěl, že jsme vypadli s Ottawou, a já jsem byl připravený přijmout jakoukoli roli v reprezentaci. Jsem teď pyšný, že můžu být součástí mužstva.

V čem vidíte hlavní důvod senzačního švýcarského tažení?

Jsme tým. Není to o dvou třech hráčích, ale o celém mužstvu. Všichni bojují, nikdo nechce vynikat, ale každý dodržuje taktiku. Dokážeme být koncentrovaní na každý okamžik, věříme systému hry a motor stroje, který tu kluci rozjeli, ženeme do nejvyšších obrátek. Náš výkon vychází z obrany, ale nestojí jen na ní. Chceme tvořit, máme puk pod kontrolou a chceme s ním i něco udělat.

Jak vaše úspěchy prožívají fanoušci ve Švýcarsku?

Prý jsme pobláznili celou zem, snad každý se díval na televizi a hodně fandů na víkend shánělo letenky sem do Švédska. Popularita hokeje během posledního týdne neuvěřitelně vzrostla. Všude slyšíme, že na něco takového Švýcarsko čekalo šedesát let. Vždyť ani naši rodiče ještě nebyli na světě při poslední medaili z mistrovství světa. Je to doslova historický moment a pořád tomu nemůžu uvěřit, kam až jsme se dostali.

Hlásí se letošním úspěchem Švýcarsko do nejužší světové špičky?

Věřím, že ano. Nechceme, aby to byl jen výkřik do tmy. Na rozvoji hokeje se ve Švýcarsku trpělivě pracuje, fungují hokejové školy, a to je podle mě správná cesta, jak se vyrovnat těm nejlepším. Navíc v reprezentaci je teď i dobrý mix hráčů, i když si asi ještě stoprocentně neuvědomujeme, co se nám ve Stockholmu povedlo.

Související témata: