Článek
Co všechno jste již od zisku titulu stačil zvládnout?
Absolvoval jsem oslavy v Praze se spoluhráči, potom jsem odjel za manželkou do Plzně, kde jsme si dali dobrou večeři a všechno jsme rozebrali. Víkend jsem pak strávil V Ratiboři kousek od Vsetína, odkud manželka pochází. Setkali jsme se s rodinou, navíc jsem se tam zúčastnil oslavy o gulášového krále. Akorát se to dozvěděla starostka, tak se všichni fotili s medailí a pozvali si mě na pódium.
Takže jste byl gulášovým králem?
To ne, já jsem si dal jen jeden, abych se najedl. Bylo jich tam na výběr asi třicet a porota vyhlašovala ten nejlepší.
Při oslavách na Staroměstském náměstí jste byl jedním z tahounů. Seděla vám tahle úloha?
Emoce jsem za sebe musel dostat ven, užíval jsem si to na sto deset procent. Bylo to neskutečné a nepopsatelné!
Byl jste lídrem oslav i na Moravě?
To ne. Byli jsme si sednout na večeři, Karel Rachůnek ještě zapíjel dceru, která se během šampionátu narodila. Tak jsme si dali nějaké pivko a ještě jsme ten úspěch a zážitek rozebírali.
To se dá ještě něco rozebírat, když už to činíte přes týden?
To můžeme rozebírat dalších pět deset let. Byli jsme spolu strašně dlouho a že to vyvrcholilo takovýmhle úspěchem, je něco nádherného. Vrylo se nám to do paměti.
Užíváte si hodně, že kam teď vkročíte, všude je o vás velký zájem?
Nějaká publicita stoupla, lidé si nás teď trošku víc zapamatují. Ale kvůli tomu hrajeme hokej, abychom udělali podobný úspěch. Když budu mluvit za sebe, mým životním snem bylo hrát za reprezentaci. Tím, že jsem se dostal na mistrovství, jsem si splnil další sen a to, že ho vyhraji, byl úplný strop všeho.
Během atletické Zlaté tretry jste se setkal s fenomenálním sprinterem Usainem Boltem. Jak jste si to užil?
To, že jsem s Boltem na dráze, mi v tu chvíli ani nepřišlo. Pořád jsem měl a mám v hlavě ten náš neskutečný úspěch. S tím se setkání s Boltem nedá vůbec srovnat.
Stačil už jste se v televizi podívat na nějaké opakovačky z úspěšného šampionátu?
Před pár dny dávali finále s Ruskem. Když jsem zapnul televizi, právě běžela druhá třetina. Chtěl jsem jít do sprchy a ani jsem nešel. Seděl jsem u toho jak přibitej a ani jsem se nehýbal.
Tak moc jste to prožíval?
Husí kůže mi běžela po rukách i po zádech. Normálně jsem se přistihl, jak si říkám: „Hlavně nedostat gól.“
Rusko trénuje Vjačeslav Bykov, který dělá kouče i v Ufě. Pod jeho vedením jste se v klubu v sezóně 2008/09 příliš neprosadil. Napadlo vás po vyhraném finále, že jste Bykovovi dokázal, že se ve vás mýlil?
Takhle jsem o tom ani nepřemýšlel. Určitě jsem ale rád. Myslím, že když mě viděl v první pětce vedle Džegra, uvědomoval si to. Ale nebral jsem to, že jsem porazil Bykova. Dělal jsem to pro sebe, náš mančaft a hlavně pro Českou republiku. To je ten nejlepší pocit.
Vrací se už nyní váš život do běžného koloběhu?
Ještě ne. Manželka se připravuje na státnice z fyzioterapie, tak mám volno. Vždycky mě spíš držela doma, chtěla být se mnou. Proto jsem byl docela překvapený, když mi řekla, ať si jdu, kam chci. Ale jsem rád, přijde mi to vhod, ona zase bude mít klid na přípravu.
Od nové sezóny budete nastupovat za Kyjev, nováčka Kontinentální hokejové ligy. Co všechno už jste si stačil zjistit?
V Kyjevu jsem nikdy nebyl, půjde o mou první zkušenost s Ukrajinou. Prvním plusem je přímý let z Prahy, který trvá necelou hodinu a půl. Město je taky pěkné. Dalším plusem je přítomnost mnoha českých hráčů, včetně trenéra (Josefa Jandače). A když jsme teď udělali takový úspěch, mohli bychom tam mít trošku respekt. Pak už se to bude odvíjet jen od našich výkonů na ledě.
Myslíte, že angažmá v Kyjevu bude odlišné od toho v Ufě?
Podle mě to bude podobné. Akorát už budu mít víc zkušeností, vím, jak to v KHL chodí. A hlavně vím, že v týmu budu mít trošku lepší pozici než jsem měl v Ufě.
