Článek
"Cítil jsem z toho mužstva strašnou vnitřní sílu, hráči drželi pohromadě a táhli za jeden provaz. To byl hlavní rozdíl. Rusové tam měli hodně hvězd. Ale finále přineslo nádherný hokej, nebyla to žádná taktická partie. O gól jsme prostě byli šťastnější, fantasticky zachytal Vokoun," řekl ČTK bývalý reprezentační útočník Vůjtek, který s národním týmem získal v roce 1997 na šampionátu v Helsinkách bronz.
Nade vše vyzdvihl soudržnost českého výběru. Podle něj týmu od těžkého zápasu s Kanadou fungovala alchymie v šatně. "Měli jsme velké osobnosti jako Vokoun nebo Jágr, k nim se přidali mladí, kteří cítili svou šanci. Dokázali si, že jsou schopni konkurovat ostatním mužstvům. Od zápasu s Kanadou z mužstva byla cítit velká soudržnost. Je to moc dobře pro český hokej, který takový úspěch už zase moc potřeboval," poznamenal Vůjtek.
Na příkladu Ruska se prý ukázalo, že spousta hvězd v kabině nemusí vždy dělat dobrotu. "Hokejisti to jsou vynikající, ale když tam jsou samé hvězdy z NHL, pak je jeden naštvaný, že přesilovky hraje jiný, další, že dostává míň času než druhý. V našem mančaftu k takovým věcem nedocházelo. Ono asi není špatné zkusit skloubit zkušenost s mládím. Vzpomeňte na Nagano, kde to tehdy Ivan Hlinka výborně namíchal půl na půl NHL s Evropou. Ale není to jen Nagano, v podobném složení jsme dosáhli vícero úspěchů," uvedl Vůjtek.
Finále fantastickým zážitkem, vyprávěl Černý
Závěrečný duel šampionátu si vychutnal i další bývalý reprezentační útočník Josef Černý. "Finále bylo pro mě fantastickým zážitkem, který podtrhlo závěrečné drama se zlatým koncem," řekl Černý, jenž si utkání s Rusy zpestřil spolukomentováním ve zcela zaplněném brněnském klubu Šelepova, kam přišlo zhruba 150 fandů.
"Návštěvníci klubu připravili nádhernou kulisu, připadal jsem si jako v dobách, kdy jsem ještě hrával hokej. Bylo to neopakovatelné a zápas mě zcela strhl," dodal Černý, který loni oslavil sedmdesátku.
S reprezentací skončil po olympijských hrách v roce 1972, kde ještě působil v roli kapitána. Po neshodách s vedením se rozhodl skončit ještě před mistrovstvím světa v Praze v tomtéž roce a tím se už nedočkal titulu mistra světa.
"Pocity při nedělním finále byly báječné a těžko se dají popsat. Připadal jsem si málem, jako bych titul získal společně s hráči," dodal Černý, jenž vidí za úspěchem semknutost týmu, který po nevydařeném startu většina lidí odepisovala. "Právě v takových okamžicích získává náš sport často ty největší úspěchy," prohlásil Černý.
