Maloval jsem si jiný scénář, hořekoval jubilant Derner. Synovi slíbil ještě jednu sezonu

Už jsem to párkrát pukem chytil, takže jsem věděl, že tohle dobré není. Šlo o blbou ruku, spodní, za kterou držím hokejku. Ale je moje práce blokovat střely, bohužel mě trefil tak nešťastně, že jsem nemohl v zápase pokračovat. Je mi hrozně líto, že to dopadlo takto, i kvůli rodině, která se přišla na tento zápas podívat, ale nedá se nic dělat.

Čekal jsem ještě do první třetiny, jestli to nepřejde. Vzal jsem si nějaké prášky na bolest, ale náš doktor pak rozhodl, že bude lepší odjet na rentgen, abych si s tím neudělal ještě něco vážnějšího. Myslím však, že v play off bych to asi moc neřešil.

To si nechám pro sebe, kdybych měl v pátek nastoupit… Mám ale zraněný palec a ukazováček. Uvidíme, jak to bude vypadat v nejbližších dnech.

Přijel jsem těsně před koncem. Jsem rád, že to kluci zvládli a dali mi takový dárek za tři body. Chci jim za to poděkovat.

Těsně před zápasem mi najednou v kabině proběhl první zápas za Tygry, kdy jsme hráli v Třinci. Měl jsem spoustu emocí, ale věděl jsem, že se musím koncentrovat na zápas. Nebylo to pro mě jednoduchý, ale užil jsem si to. Jen škoda, že jsem nemohl odehrát celý zápas.

Musím poděkovat panu Syrovátkovi a klubu, Bílým Tygrům. Moc si toho vážím. Redakce to připravila hezky. Překvapilo mě, že jsem dal tolik gólů. (směje se) Ale byly tam i nepříjemné věci, podobné, jako mě potkaly teď. I moment, kdy mě tehdy kopli bruslí… Asi tohle ke mně patří. Bylo to super, moc jsem si to užil. Mohla vedle mě stát manželka se synem, což pro mě bylo asi nejvíc.

To nevím, musím se jich zeptat. Ale paní mi říkala, že je zpocená. (směje se)

Je to pěkná porce, když to vezmu od doby, kdy jsem začínal. I kluci počítali, kolikrát jsem se musel třeba oblíknout, na rozbruslení, před zápasem. Je to velký číslo. Hrozně si toho vážím, že mi jakž takž drží zdraví a cítím se dobře.

Ke třem tisícům. Zajímavé číslo. (usměje se) Statistiky osobně nesleduju, to spíš můj táta. Ani jsem nevěděl, kolik jsem odehrál zápasů za Liberec. Až když vyšel článek, přečetl jsem si o tom. Ale jsem hrozně rád, že jsem tuhle metu zvládnul. Musím poděkovat manželce a synovi, bez kterých bych to asi nedokázal.

Musel bych zapátrat v paměti hodně hluboko… Určitě finále se Spartou, když jsme vyhráli titul v prodloužení. A pak mně utkvěl v paměti ještě jeden moment, když jsme zachraňovali extraligovou účast v baráži s Boleslaví.

Myslím, že mi ho zabaví syn, a nikam si ho nepověsím. Bude s ním spíš doma lítat a na památku nebude viset nikde. Ani nejsem takový typ, že bych si schovával artefakty. Uvidíme, co s tím kluk udělá. A možná si schovám vítězný puk, který jsem teď dostal od McCoshena. Spíš tohle rozdávám někomu, pro koho to má větší váhu než pro mě.

Abych řekl pravdu, za dva dny jsem měl takových zpráv, že jsem ještě neměl ani čas to nějak skouknout. Teď mi třeba volal Honza Výtisk, s ním jsem pořád v kontaktu, že se mám podívat na internet, že tam jsou vzkazy. Tohle mě asi čeká doma.

(usměje se) Jo, vím, kam asi narážel. Před každou sezonou dostáváme týmové oblečení, tak si asi myslí, že to mám doma nastřádaný, že si je schovávám.

Přemýšlím nad tím, už mám určitý věk. Chtěl jsem po této sezoně skončit, ale můj syn rozhodl, že mám dát ještě jednu. Tak jsem mu slíbil, že když mi vydrží zdraví, že bych si ještě jednu sezonu dal. Ale ta by byla asi už poslední.