Článek
O pár vteřin později rozhodl o výhře domácího týmu 4:3 Daniel Voženílek. „My měli dost šancí, oni taky, bylo to vyrovnané. Rozhodlo štěstíčko na konci. Ale nemusíme být tak smutní, protože jsme odvedli dobrou práci," svěřoval se Stránský.
Jak se vám v Třinci hrálo jako soupeři?
Dobře. Znám to tady. Už jsme si trochu odvykl na to menší hřiště, co tu je, ale hrálo se mi dobře.
Fandové skandovali vaše jméno, vnímal jste to?
Jo, to bylo super. I v Davosu byli třinečtí fanoušci a taky mé jméno skandovali. Krásné, že si na mě vzpomněli.
Ve Švýcarsku jste druhou sezonu. Už jste se tam usadil?
Asi jo, mám tam rodinu, děti, jsme tam. Líbí se mi tam. Ale tady v Třinci jsem vyhrál titul, vždycky to pro mě bude speciální.
Jste v týmu jediný český hráč. Nechybí vám parťák?
Ani ne. Komunita, sice ne hokejová, tam je. Čechů tam žije dost. V Davosu je i několik rodin z Ostravy, které mají i stejně staré děti. S nimi se stýkáme, chodíme na kafe. To je super.
Když jste přijížděl k Třinci, na co jste myslel?
Vzpomínky tam jsou, to je jasné! Hned se mi vracely. Šel jsem do šatny za Čavarem (Jaroslav Kameš – trenér brankářů Třince) pokecat. Bylo to krásné, vždycky sem budu rád jezdit.
Kdyby tu byl ještě Václav Varaďa, myslíte, že by soupeře do šatny pustil?
(usměje se) To asi určitě ne. Naštěstí tu nebyl nikdo kromě Čavara, takže jsem mohl jít.
Ani v jednom utkání jste Třinci nedal gól, byla ve vás velká touha se prosadit právě ve Werk Aréně?
Na konci zápasu jsem tam vystihl přihrávku, ale na poslední chvíli mi do toho někdo strčil hokejku a letělo to vedle brány. Měl jsem asi střílet dřív. Škoda. Šancí jsem měl hodně, bohužel jsem je neproměnil. Takový je hokej někdy. Snad to zase bude střílet v lize.
Hráči Třince se radují ze čtvrtého gólu v síti Davosu.
Jednu vaši ránu brankář Ondřej Kacetl docela rozdýchával...
Jo, jo. Já už jsem ho narval v Davosu do klíční kosti. Teď to bylo přímo na solar, tak mi říkal, co prý proti němu mám. Zasmáli jsme se tomu. Moje muška dneska nebyla stoprocentní, musím na tom zapracovat. A doufám, že to zase začne padat.
Hned ve druhém střídání vás dohrál Vladimír Dravecký, to jste od něj asi čekal, ne?
To jsem čekal a těšil se na to už v Davosu, ale měl tam nějakou virózu. Říkal teda, možná se bál (smích). Těšil jsem se na něj, hrát proti němu je vždycky sranda, jak tam pořád huláká.
Fungují ve Švýcarsku svačinky, vypsal jste nějakou odměnu za výhru nad Třincem?
Dáváme spíš jen peníze. Napíšeme na tabuli, pak se to vybírá. Svačinky dělají spíš noví hráči, když přijdou. Jinak se dávají peníze do kasy a na konci se z toho udělá večeře.
Ve švýcarské lize máte v devíti zápasech devět bodů (3+6). Jste spokojený, jak jste rozjel sezonu?
Je pořád prostor se zlepšovat, ale není to vůbec špatné. Ani týmově. Máme tři vyrovnané lajny, každá dává góly. I přesilovky fungují, byť poslední zápasy nejsou ono. Začátek není špatný, musíme pokračovat.
V Lize mistrů jdete ze druhého místa dál. Splnili jste cíl?
Jo, zase se podíváme na nějaké nové místo. Uvidíme, koho chytneme. Je to takové zpestření, jet na trip, blíže se poznat.
