Článek
Do Prahy za ním totiž přijel narvaný autobus z rodných Klatov. „Věděl jsem, že dorazí dost kamarádů a rodina, ale nečekal jsem takový randál. Jsem nadšený," usmíval se. Jeho osobní fanklub zbarvený do žlutých barev Luley se přidal ke švédským příznivcům a z hostujícího kotle znělo nejčastěji právě Mužíkovo jméno. „Spoluhráči z takové atmosféry byli naprosto unešení. Nikdy neviděli takovou podporu pro jednoho konkrétního hráče."
Mužík z Plzně odešel na sever už jako sedmnáctiletý a prošel si nejprve juniorskou soutěží. Poslední dvě sezony už ale pravidelně nastupuje v elitním výběru a získal si i srdce tamních fanoušků. „Mají mě rádi, ale ani nevím proč. Asi se jim líbí, že jsem se naučil plynně švédsky. Nebylo to snadné, ale od začátku jsem se snažil co nejvíc mluvit," vysvětlil.
Vysoký útočník si pochvaluje, že se díky brzkému odchodu z domova mohl rychle osamostatnit. „Lidsky jsem se ohromně posunul. Byl jsem popravdě dost mamánek. Snídaně do postele, obědy, večeře... Najednou jsem si musel vařit a prát. Máma mi po telefonu radila, ale po pár týdnech jsem to už začal zvládat sám," popisoval.
I díky tomu si zemi tří korunek během pěti let naprosto zamilovat. „Udělal jsem nejlepší krok v životě. Po hokejové, ale i osobní stránce. Líbí se mi severská pohoda. Všichni jsou přátelští, mají na všechno čas a nikam nespěchají. Už se cítím napůl jako Švéd. Chci tu hrát co nejdéle," prozradil.
Mužík si užíval speciální podporu v průběhu celého zápasu.
K úplné spokojenosti mu chybí jen zisk švédského titulu. „Lulea na něj čeká už 26 let. Naposledy ho tam získal ještě legendární Jirka Kučera. Před dvěma roky jsme vyhráli základní část, ale play off zrušil covid. A loni jsme padli v sedmém zápase finále," mrzelo Mužíka. „Soutěž je ohromně vyrovnaná. A určitě kvalitnější než česká extraliga," mínil.
Také proto je sever čím dál lákavější i pro další české hokejisty. Do týmu loni přišel obránce Filip Pyrochta. „Jsem za Fílu rád. Aspoň si někdy můžu pokecat svou rodnou řečí. Snažím se mu se vším pomoct. V kabině mu překládám, když nerozumí," pokračoval.
Zatímco šestadvacetiletý Pyrochta už oblékl i dres českého seniorského národního týmu, Mužík si zahrál „jen" za mládežnické reprezentace. To by rád změnil. „Nároďák je sen každého, nejsem výjimkou. Když budu makat, tak třeba šance přijde," doufá.
S nadšením sledoval i úspěch bronzových žen nebo čtvrté místo dvacítky. „Je vidět, že se český hokej zvedá. Osobně si myslím, že pan Hadamczik tomu dost pomůže. Vím, že není mezi fanoušky zrovna populární, ale mě trénoval v reprezentační osmnáctce. Skvělý kouč i člověk," tvrdil.
