Článek
Belfast (od našeho zpravodaje) – Brněnský rodák si návrat pochvaluje. Do sezony naskočil kvůli zranění se zpožděním, ale už je fit. A teď se těší, že si po dlouhé době zahraje se svým o deset let starším bratrem Tomášem.
Čeká vás poslední zápas skupinové fáze Ligy mistrů na ledě severoirského Belfastu. Co od něj čekáte?
Postup do osmifinále už sice máme jistý a chybí nám pár klíčových hráčů, ale nejedeme na výlet. Chceme dobře reprezentovat český hokej v Evropě a vyhrát.
Šanci dostane několik hráčů z B-týmu včetně vašeho bratra Tomáše.
To je paráda, zahrajeme si spolu asi po šesti letech. Uvidíme, jestli nastoupíme i spolu v lajně, to ještě nevím. Moc se těším. V Severním Irsku jsem ještě nikdy nebyl a o britském hokeji toho moc nevím. Znám asi jen Sheffield a Belfast. Ale arena vypadá krásně a bude skvělá atmosféra. I díky našim fanouškům, kterých s námi vyrazilo přes sto.
Do sezony jste kvůli zranění naskočil se zpožděním. Už se na ledě cítíte stoprocentně?
Ještě to není úplně ono, s pukem se zatím úplně nekamarádím. Ale není se čemu divit, když jsem přišel o skoro celou přípravu. Ale lepší, než kdybych se zranil v play off. Už se cítím zápas od zápasu líp. Navíc nastoupit do takhle rozjetého vlaku šlo dost v pohodě, kluci jsou na vlně. Je fajn vidět, že vlak ani po mém návratu nezastavuje.
V čem je největší síla Pardubic, když ji konečně zažíváte i na vlastní kůži?
Hrajeme jako jeden tým. Může to znít jako klišé, ale opravdu každý z nás odhazuje svoje ego pryč. Neřešíme, kdo dá gól a bojujeme jeden za druhého. Vrací se nám to.
Martin Kaut se trefil hned v prvním zápase po zranění proti Hradci.Video: Tipsport Extraliga / BPA
Jste jedinou letní posilou, jinak celý tým zůstal pohromadě. Jak jste zapadl do hotového kádru?
V Pardubicích jsem hrál a poslední roky tady trénoval před sezonou, takže kluky jsem už dobře znal. Zapadl jsem naprosto v pohodě. A mám velkou chuť udělat týmový úspěch, naposledy jsem slavil triumf ještě na Memoriálu Ivana Hlinky, to už je pár let. Cesta k titulu je ale pořádně dlouhá.
Co říkáte na spolupráci s Václavem Varaďou, s nímž se znáte právě z reprezentační osmnáctky, ale i dvacítky?
Pan Varaďa je obrovský profík. Věděl jsem, co od něj očekávat. Oceňuju, že se mi snaží hodně pomoct, když jsem naskočil do sezony později. Věřím, že jeho důvěru splatím, i když zatím mám ve hře rezervy.
Jaký je pro vás návrat do Česka po životní stránce?
Na to jsem se těšil nejvíc. Konečně zase vídám častěji rodinu. Bráchovi se narodila dcera, takže ze mě už je strejda a snažím se občas pomoct (usmívá se). Taky trávíme víc společného času s přítelkyní. Ta ještě studuje v Olomouci, takže za mnou musela do Ameriky lítat.
V zámoří jste strávil už téměř pět let. Co vám dala tahle zkušenost?
Přišel jsem do Colorada jako osmnáctileté ucho. Kdybych neměl k ruce Pavla Francouze, tak nevím, co bych tam dělal. Ohromně mi pomohl. V Americe jsem si splnil sen, zahrál jsem si NHL. Poznal jsem spoustu měst a spoustu kamarádů. Ale samozřejmě kdybych mohl vzít čas zpátky, udělám hromadu věcí jinak.
Například?
Po draftu jsem měl ještě jeden rok zůstat v Česku. Šel jsem tehdy na zákrok se srdcem a vynechal skoro celou letní přípravu. Nebyl jsem na zámoří dobře připravený.
Mezi záložním a hlavním týmem jste pendloval každý rok celkem často. Jak je tohle náročné?
Na hlavu fakt hodně. Nepovedlo se mi třeba pár zápasů, tak mě poslali na farmu se rozehrát na jedno nebo dvě utkání, že si pak mě vytáhnou zpátky. No jo, jenže já pak zůstal dole. A na farmě nechce hrát vlastně nikdo. Všichni touží se dostat nahoru a nehrají úplně týmově. V Americe to tak prostě chodí. Jestli se mi tam povede vrátit, už s tím budu počítat a věřím, že budu odolnější.
Sám jste zmiňoval, že z Pardubic se chcete odpíchnout zpátky do NHL. Bral už byste jen jednocestnou smlouvu?
Dobrá otázka, nad tím jsem popravdě ještě nepřemýšlel. Záleží, co by to bylo za tým. Do NHL se chci v budoucnu vrátit, ale teď se soustředím na Dynamo a baví mě tady hrát.
