Článek
„Agenta jsem se ptal, jestli jde o to Soči v Rusku, kde byla olympiáda, a jestli jsou dobří. Odpověděl mi, že jsou na nic," rozepsal se Whitney, jenž během devíti sezón v NHL odehrál 481 zápasů za Pittsburgh, Anaheim, Edmonton a Floridu a zaznamenal 259 kanadských bodů.
Přesto se nakonec rozhodl ruské dobrodružství vyzkoušet. V Bostonu nasedl na letadlo a s mezipřistáním v Turecku dorazil na letiště do Soči. „Točila se mi hlava, měl jsem červené oči, byl jsem v deliriu. Nejsem naivní, ve svém životě už jsem poznal zahraničí, ale moje první pocity na letišti v Soči? No do pr...! Proč je písmeno „H" vzhůru nohama? Všechno bylo v ruštině. Úplně všechno," vzpomíná Whitney na první překvapení.
Na místě byl pro něj připravený řidič, jenž ho odvezl do apartmánu. Ten se nacházel v místě, kde v únoru 2014 stála olympijská vesnice. Jenže o půl roku později na ulici ani noha, ani žádná auta nikde nestála. Prostě úplně mrtvo. „Jako kdyby zombie apokalypsa zasáhla studentské městečko. Lehl jsem si na postel, koukal do stropu a dokola si opakoval, co jsem to sakra udělal?" přiznává Whitney.
Krvácející muž v čekárně
Sám sebe ale ubezpečoval, že to chce jen čas. Že si po nějaké době na všechno zvykne a bude to lepší. Druhý den dopoledne ho tentýž řidič vyzvedl a zajel s ním do nemocnice, kde stříbrného medailistu z olympiády v roce 2010 čekala povinná lékařská prohlídka.
Při otevření dveří do čekárny ho přivítal šílený řev muže sedícího na stoličce, který si s ručníkem v ruce snažil zastavit krvácející rameno. Po hodině zavolala Whitneyho sestřička do ordinace. Krvácející muž zůstával v čekárně...
V ambulanci se hokejista podle pokynů nejprve vymočil do nádobky a následovalo měření tlaku. „Sestřička mi nasadila tlakoměr. Pumpuje, pumpuje a najednou koukám - vždyť ona kouří cigaretu! Bez jediného slova, s kamennou tváří. Kouká mi do očí a při tom šlukuje," nevěřil vlastním očím. Později, když si každý z trenérů zapálil i během letu, pochopil, že je to v Rusku normální.
Bratrstvo neohrožených v kabině
Když pak Whitney poprvé zavítal do šatny hokejového klubu, opět se musel podivovat. Na jedné straně seděli cizinci - dva Finové, Švéd, Kanaďan, Američan a český brankář Tomáš Pöpperle, jenž se ze Soči vrátil před sezónou do Sparty. „Byl to pohled jako na Bratrstvo neohrožených. Byl jsem totálně v šoku, otřesený. Na opačné straně šatny bláznící Rusové za zvuku remixu techna," vybavil si.
Při trénincích pak poznal úplně jinou intenzitu, než na kterou byl zvyklý ze zámoří. „Obyčejný trénink byl náročnější než jakýkoli v předsezónním kempu NHL," překvapilo ho. Když se pak občas anglicky mluvících spoluhráčů ptal, proč se na ledě dělá zrovna dané cvičení, které mu příliš nedávalo smysl, dostalo se mu většinou totožné odpovědi. „Tohle je Rusko."
Přesto přese všechno však ruského dobrodružství nelituje. „Tuhle zkušenost bych nevyměnil za nic na světě. Bylo to peklo, ale zamiloval jsem si ho," přiznává Whitney a pro hokejisty ze Severní Ameriky má jasný vzkaz. „Jestli zvažujete jít hrát hokej do zahraničí, tak když už kvůli ničemu jinému, tak to udělejte aspoň pro to čisté štěstí, které budete pociťovat prvních deset dnů po návratu domů," tvrdí muž, jenž v probíhající sezóně po dvou odehraných zápasech za švédské MoDo kariéru nadobro ukončil.
