Článek
Sizov už mohl mluvit o katastrofě i před novináři. Uvedl, že během startovacího manévru cítil, že se blíží neštěstí. Avšak neobjasnil, co ho mohlo způsobit. "Po chvíli mi došlo, že stroj jede vlastně po poli," dokázal si jen vybavit moment, kdy Jak-42 opustil ranvej a odpoutal se od země později než měl. A jen málo.
To potvrzují i dosavadní simulace toho, jak se neštěstí přihodilo. Sizov byl jediný, kdo 7. září tragédii charterového letu do Minsku přežil. Havárie si vyžádala 44 obětí. Mezi mrtvými byli čeští reprezentanti Jan Marek, Karel Rachůnek a Josef Vašíček. A řada hokejistů z dalších zemí.
Třiapadesátiletý přeživší člen posádky se při startu nalézal v zadní části prostoru pro cestující. Nebyl připoután, to mu paradoxně zřejmě ulehčilo záchranu v hořících troskách na břehu jednoho z ramen řeky Volhy.
Původně se před vyšetřovateli měl vyjadřovat, že si toho moc z osudných chvil nepamatuje. Teď také těžce lovil v paměti, přiznal ovšem, že stačil na palubě vnímat nervozitu z nezvykle protahovaného manévru. "Z pole jsme se odpoutali, ale bylo mi jasné, že letadlo padá. "
Letoun po nezdařeném vzletu zavadil o anténu majáku a nezadržitelně mířil k zemi. Vyšetřovatelé operují s verzí, že pokus o start souběžně doprovázelo brzdění. "Nepoznal jsem, jestli při startu někdo brzdil," řekl palubní inženýr. Záhada trvá... "Kdyby brzdili prudce, ucítil bych to, ale mírné brzdění bych nepoznal."