Článek
Střeleckou pohodu jste přestupem neztratil, viďte?
Jsem rád, že jsem ji dokázal přenést z Liberce, ale nechci nic zakřiknout. Budu rád, když budu pokračovat v tomto duchu a pravidelně pomáhat týmu k bodům.
Jak těžké pro vás bylo poprvé vytáhnout paty z Liberce, když to přeženu?
Odmala jsem hrál za Liberec a nic jiného nezažil. Byla to nezvyklá situace a trochu jsem se i bál. Ale snáším to v pohodě. Zatím je to bez nějakých problémů a jsem tady maximálně spokojený.
Byl to z hokejového hlediska velký skok?
Hned v prvním zápase mi to přišlo o dost rychlejší než v extralize. Na puku není tolik času a ani si nemůžete tolik dovolit, ta rychlost je znát. Na druhou stranu myslím, že u nás jsou chytřejší hokejisti. Snaží se toho víc vymyslet a taky hrát víc na puku.
Bylo to pro vás jednodušší i tím, že Magnitogorsk vedou čeští trenéři?
Bylo, o sto procent! Pepa Jandač i Jirka Kalous mi oba moc pomáhají. V hokejových věcech i mimo led. Kálu znám velmi dobře z Liberce, kde mě vlastně s Filipem Pešánem přivedl z juniorky. A Pepa mě trénoval v nároďáku. Hrál jsem pod ním na jednom srazu. Měl jsem jet reprezentovat i pak, ale ze zdravotních důvodů jsem to musel dvakrát odvolat. Vícekrát jsem už neměl možnost.
Vzali by vás v Magnitogorsku, i kdyby neměli české trenéry?
Byl tam nějaký kontakt s vedením a z něj to probírali i s trenéry. Ale dopadlo to až na druhý pokus. Nabídku už jsem měl dva týdny před přestupem.
Mluvíte s krajany v kabině česky?
Trenéři mluví plynule rusky. Když něco nevím nebo něco potřebuju, tak mi to přeloží. Už se ale snažím ruštinu pochytit a občas se s kluky v kabině rusky domluvím. A když ne rusky, tak se tam hodí angličtina. V komunikaci problém není.
Mimochodem, nečekal jste reprezentační pozvánku na turnaj Karjala?
Přiznám se, že čekal. Ale dozvěděl jsem se, že pan Říha mi chce dát čas na adaptaci v Rusku. Kdybych zůstal v extralize, tak bych asi jel. Tím, že jsem přestoupil, tak se to odložilo.
