Rusko je docela šok, byl jsem strašná naivka, říká Polášek. Na Sibiři si ale nestěžuje

Podle bodů je všechno fajn a nemůžu si stěžovat. Jenže z posledních osmi zápasů jsme ani jednou nevyhráli v základní hrací době. Kdyby se týmu dařilo trochu víc, i pro mě by to bylo lepší.

Už před sezónu jsme kvůli urvanému ramenu a kolenu přišli o dva hráče, kteří stále nenastupují. A do toho teď Saša. Je to strašná ztráta. Byl jasnou gólmanskou jedničkou, věděli jsme, že se na něho můžeme stoprocentně spolehnout.

Saša v létě přijel až měsíc po mně, takže do té doby jsem tam byl úplně sám. Rozkoukal jsem se, poznal jsem kluky. Když se Saša objevil, začali jsme se bavit, jak to v Rusku chodí a jací jsou Rusové lidi. V tomhle mi strašně pomohl, protože já jsem strašná naivka a všechno bych odkýval.

Rusové jsou trošku jiní, musíte si umět dupnout. Jsem docela slušně vychovaný, jenže tam si musíte o všechno říct. Měl jsem třeba osobního řidiče a určitě bych s ním vydržel. Jenže když jsem potom viděl, jaké řidiče mají ostatní kluci, a jak by to mělo vypadat, došlo mi, že si nesmím nechat nic vnutit.

Musím říct, že město je parádní, nemám si na co stěžovat. Najdu všechno, co potřebuju, i bydlení mám hezké. Ale přeci jenom je to Rusko a docela šok.

Byl jsem překvapený, ale ne. Když vám anglicky nikdo nerozumí, na druhou stranu se aspoň rychle naučíte rusky. Už jsem pochytil všechny hokejové termíny a teď se každým dnem naučím zase něco nového.

Sice vypadám jako předškolák, když si ji čtu, a ještě u toho otevírám pusu, ale snažím se. Když se Saša zranil, moje ruština se najednou zvedla. Vidím totiž, že ostatní cizinci se na mě dívají, ať překládám.

Moc ho není, protože když jedeme na trip, jsme pryč celý týden. V Novosibirsku mám s sebou přítelkyni, která mi moc pomáhá, protože se stará víceméně o všechno. Sama vidí, že zápasy jdou strašně rychle po sobě, takže chápe, že je pro mě nejdůležitější si hlavně odpočinout.

Hodně jsem to řešil, ale i další zahraniční hráči s sebou mají přítelkyně, které se mezi sebou anglicky baví. Fakt si výborně sedly, ony to tam nějak přežijou. (směje se)

Podzim jsme měli asi jenom čtyři dny, během kterých spadla teplota z dvaceti stupňů nad nulou na mínus pět. Dobrých čtrnáct dní už je v Novosibirsku třicet čtyřicet čísel sněhu. Ale je to jiná zima, než známe z měst u nás. Taková hezká, protože docela často svítí slunko.

Doufal jsem v tom, soustředil jsem se ale jen na klub, protože program jsme měli opravdu našlapaný. Pak mi ale náš generální manažer řekl, že na klub přišla žádost o mé uvolnění do reprezentace.

Ne, ne. Nemám v reprezentaci odehráno tolik zápasů, abych si mohl vybírat, kdy pojedu a kdy ne. Mám to tak, že jakmile přijde pozvánka, na reprezentaci bych jel i se zlomenou rukou. Strašně se těším, že si tady mentálně odpočinu, v Rusku je to hodně na bednu.

Ani ne kvůli tomu, že tlak na cizince je vždycky větší než na domácí hráče. Jde o to, že v týmu je spoustu kluků s úplně jinou mentalitou, teď máme i nového trenéra. Každý den se musíte soustředit, jinak to nejde.

Přesně tak. Když se doma rozběhla sezóna, zařadil jsem se do hokejových kolejí a stereotypu a věděl jsem, co budu každý den dělat. V Rusku dopředu nevíte, co můžete očekávat. Na nic jiného než na hokej není čas, ale zatím mě to strašně baví. Nemůžu říct proti ani půl slova.