Článek
Hokejové začátky
Pamatuju si, že na brusle jsem se postavil někdy ve čtyřech letech. To už můj starší brácha hrál hokej a celá rodina tomuto sportu fandila, vždyť Litvínov je hokejové město.
Odchod do zámoří v roce 2004
V Litvínově v tu dobu nebyla perspektiva, že bych mohl pravidelně hrát v prvním týmu a tak jsme společně s kamarádem Lukášem Kašparem využili možnost odejít do Kanady hrát juniorskou ligu.
První rok za oceánem, angažmá v týmu Ottawa 67´s
Před odjezdem za moře jsem slyšel o kanadských juniorských soutěžích hodně dobrého, ale skutečnost předčila očekávání. Prvotřídní fanoušci, nádherné město, a kvalitní soutěž. Hrát v Ottawě byla paráda.
Bronzová medaile na MS "20" 2005
Byl to v té době můj největší týmový úspěch. Vzpomínám, že jsem tehdy poprvé hrál proti těm nejlepším hráčům světa. Ten šampionát mi v kariéře hodně pomohl.
Nevydařený návrat do Litvínova v roce 2005
Nejdřív jsem jel do přípravného kempu NY Rangers bojovat o smlouvu v hlavním týmu. Ale vedení mi nabídlo jen dvoucestný kontrakt a možnost hrát na farmě v Hartfordu. Ve stejném roce se do Litvínova vrátil z NHL Robert Reichel, od kterého jsem rád využil nabídku k návratu. Jenže ani během několika měsíců jsem nehrál tolik, jak jsem si představoval a tak jsem se vrátil do Kanady.
V zámoří odehrál tři roky v nižších soutěžích
Evropan, který přijde do těchto ligových soutěží, se naučí řadě věcí. Hlavně mi to dalo schopnost žít samostatně daleko od domova.
V NHL si zahrál jen dva zápasy
V každém týmu NHL je velká konkurence a boj o místo v sestavě. Po výměně z Rangers do Caroliny jsem dostal šanci hrát, ale bohužel pro mě měl tehdy klub řadu dobrých křídelních útočníků a já skončil zase na farmě.
Zkusil se prosadit raději v Evropě
Po třech letech jsem už nenašel žádný důvod, proč zase pokračovat v AHL. Chtěl jsem zajímavější angažmá a společně s agentem jsme se rozhodli pro Finsko. Styl hry v SM-Liize připomíná hru v Kanadě a hraje tam řada dobrých hráčů.
Úspěšná adaptace ve Finsku
Kdyby nepřišla nabídka z Chabarovsku, zůstal bych v Raumě. Vedení klubu mi v začátcích hodně pomáhalo a líbilo se mi tam. Zřejmě se tam v budoucnu ještě vrátím.
Zájem z KHL
Nejdříve mne kontaktovali z Dynama Riga a už jsme byli téměř domluveni. Těsně před podpisem smlouvy ale nový trenér Rautakalio řekl, že chce v týmu jen finské legionáře a můj příchod padl. Téměř vzápětí se ozvali z Chabarovsku, že mne chce do týmu trenér Hannu Jortikka.
Doporučení od finského gólmana
V Raumě jsem hrával společně s brankářem Petri Vehanenem (nyní Kazaň) a ten mi řekl spoustu dobrých věcí o KHL.
Příliš vzdálený Chabarovsk
Už krátce po příjezdu jsem si Chabarovsk zamiloval. Hodně se liší od evropských měst svojí čistotou a všestranností. Navíc mne příjemně překvapil velmi seriózní přístup k hokeji. Máme velkou arénu, která je vždy téměř zaplněná, a věrné fanoušky. Když vás pokaždé sleduje sedm tisíc lidí, tak je nemožné nevydat ze sebe v zápase maximum.
Zvyknout si na Dálném Východě
Hodně mi pomohli další cizinci v týmu. Nedávno jsem se také začal učit rusky, tak mi to snad brzy pomůže k lepší komunikaci s ostatními kluky z týmu.
Cíle v hokejové kariéře
Když jsem hrál v Severní Americe, chtěl jsem se dostat do NHL, což se nakonec podařilo. Teď hraju v KHL, takže je jasné, že bych chtěl uspět v Gagarinově poháru. Ještě ve Finsku jsem si dal za cíl, že když můj tým vyhraje šampionát, tak pojedu městem na rolbě. Tak doufám, že se mi to splní.
