Článek
Jak to tedy v Nur-Sultanu vypadalo?
V Nur-Sultanu byl úplný klid. První informaci, že se v Almaty něco děje, jsme obdrželi ve středu ráno po probuzení od hotelového personálu. V Nur-Sultanu, narozdíl od jižních a západních oblastí země, fungoval život naprosto normálně. Byl absolutní klid. Jen vypadával internet.
Rozhodčí Martin Fraňo během MS 2019.
Přesto; alespoň podle zpráv z Ruska; chvíli hrozilo, že se utkání neuskuteční. Kdy jste se dozvěděli, že se hrát bude?
Když jsme se ptali místních pořadatelů, odpověděli nám, že se hraje. Naším úkolem je odvést práci na ledě, a pakliže nám někdo z vedení neřekne, že se nehraje, nemůžu vymýšlet věci, jak to nesehrát.
Nakonec se ale utkání Barys - Magnitogorsk uskutečnilo bez diváků. Proč?
Taky jsme se divili, proč tak bylo rozhodnuto, protože na ulicích fakt nebyl žádný problém. S Honzou Hribikem jsme v Nur-Sultanu pískali už 3. ledna zápas s Rigou, který se odehrál v běžném režimu, a na ulicích od té doby nedošlo k žádným změnám. Bylo nám ale řečeno, že teď hrajeme bez lidí. O bezpečnost bylo postaráno, neviděli jsme žádnou hrozbu. A i zápas se odehrál bez problémů.
Neměl jste strach, že se nepokoje z Almaty rychle rozšíří i do Nur-Sultanu?
Abych byl upřímný, byl jsem úplně v šoku, když nám na recepci hotelu řekli, co se v Almaty děje. Může to pro vás znít až zvláštně, ale my jsme byli v takové bublině, že nás ani nenapadlo, že se něco děje. Na ulicích v Nur-Sultanu panoval klid, chodili jsme na jídlo do otevřených obchodních center. Prostě normální život.
V televizi jste neviděli, že v Almaty není něco v pořádku?
Televizi jsem nezapínal, na tripech na ni nekoukám. Čas na hotelu trávím ve fitku, poslechem muziky, odpočinkem po cestě a přípravou na zápasy, které jdou, ještě v součtu s přelety, rychle za sebou.
Říkal jste, že jediným problémem byl vypadávající internet. Telefon vám fungoval normálně?
Ano, jen vypadávala data.
Rozhodčí Martin Fraňo v diskuzi s trenérem Omsku Bobem Hartleym.
Takže zprávy vám chodily. Měli o vás vaši blízcí strach?
Zprávy chodily. Nevím přesně, kolik jich bylo, ale rodiče se ptali, jestli jsem v pořádku, ať se hlavně ozvu. Tak jsem jim hned psal, že jsme v pořádku.
Z Nur-Sultanu jste měli odletět linkou ve čtvrtek ráno, nakonec jste ale z hlavního města Kazachstánu zamířili bezprostředně po zápase do Magnitogorsku s týmem Metallurgu. Proč?
Dopředu jsme od ligy měli info, že druhý den ráno nám už letadlo nepoletí. Ve středu večer totiž byly zrušeny všechny další lety, letiště zavřelo. Liga se o nás postarala, Magnitogorsk nás vzal s sebou na charter, který byl tím úplně posledním z Nur-Sultanu. V Magnitogorsku jsme měli pětihodinovou pauzu před dalším letem do Moskvy, kde teď strávíme týden. Vedení KHL i Metallurgu bych chtěl za to, co pro nás udělali, poděkovat.
Nedobírali si vás hráči Magnitogorsku, že jste je taky mohli nechat vyhrát, když jste dopředu věděli, že s nimi z Kazachstánu poletíte?
Ne, bylo to naprosto v klidu. Jsou to profíci. Věděli, že nám v koordinaci s ligou musejí pomoct, protože bychom už ve čtvrtek neodletěli. Nevím, jak dlouho bychom museli v Nur-Sultanu čekat. Naopak se nás management Magnitky ještě po příletu ptal, jestli v rámci čekání na spoj do Moskvy něco nepotřebujeme. Popřáli jsme jim k jejich pravoslavným Vánocům, které teď slaví, a šli jsme si po svém.
