Článek
Jak to s vámi momentálně vypadá?
Už nemám bolesti, ale pořád se dávám do kupy. Každý den jezdím do Liberce nebo do Prahy cvičit. Je to jenom o mně a o tom, jak moc se tomu budu věnovat. Vlastně nic jiného nedělám, než že cvičím břicho a záda. Ale nedokážu říct, co to provede, až přidám něco víc.
Kdy u vás trable se zády začaly?
Jednou jsem měl podobný problém ještě v Liberci, tehdy jsem se dal do pořádku. Když se to začátkem října ozvalo zase, dál už mě to nepustilo. Z Ruska mě poslali léčit se do Česka a vynechal jsem patnáct zápasů. Když už jsem si myslel, že to bude dobré, vlítl jsem do toho a odehrál pět utkání. Po tom posledním jsem se svlékal v kabině a záda mě chytla úplně stejně, nemohl jsem se zase ani hnout.
Takže jste se před Vánoci s vedením Metallurgu domluvil na předčasném ukončení smlouvy.
Nabízeli mi, že kontrakt jen pozastaví a že se budu moct vrátit. Ale šel jsem za nimi s tím, že by bylo dobrý, abychom smlouvu ukončili, protože se chci pořádně vyléčit. Mít na to fakt klid, aby na mě nikdo nespěchal. Kdyby mi bylo o deset let víc, tak to řeším jinak. Ale abych se v pětadvaceti nemohl pomalu hnout? Končil jsem nerad, protože se mi tam strašně líbilo, vlastně celé rodině. Neskutečně se o nás starali, jenže zdraví máme jen jedno.
Tuhle sezónu jste tedy už odpískal?
Nedokážu to teď říct. Je možný, že mě to přestane bolet a budu moct ještě naskočit, ale určitě na to nebudu spěchat. Když už jsem kvůli tomu v Rusku skončil, tak se chci dát pořádně do kupy. A uvidím. Ještě nechodím ani na led, začnu až koncem ledna.
Co pomáhá, cvičení a čas?
Ano, musím zpevnit břišní svaly a obalit záda svalovinou. Abych to netahal jen přes ně a zapojoval i to břicho. Mám to totiž odmalička blbě naučený... Záda drží celý tělo, a jakmile je máte v pytli, nemůžete nic. Ráno jsem pomalu nemohl vstát z postele, to bylo hrozný. Bolesti ale teď naštěstí už nemám... (zaklepává to) Funguju jako normální rodič doma s malou a s manželkou. A třikrát denně si na třicet minut zacvičím. To je všechno.
Je to vaše nejdelší pauza v kariéře?
Nikdy jsem takovou neměl. Byl jsem sice na operaci třísel, ale to jsem se za měsíc vrátil. Když jsem na podzim těch patnáct zápasů nehrál, vůbec jsem nevěděl, co od sebe můžu čekat. Pak jsem zjistil, že to není úplně ono. To je na palici, když měsíc v kuse cvičíte, a nic. Nepomáhá to. Skoro jsem nevěděl, co mám dělat, už jsem začínal myslet i na operaci. Ale od toho mě doktoři naštěstí odradili. Říkali, že to je úplně krajní řešení, a tak špatně na tom prý nejsem. Je to těžký, ale musím pochválit celou rodinu. Mám hodně velkou podporu, takže to zvládáme a doma tím myslím nikdo netrpí.
Je možné, že začnete znovu v Liberci?
(usměje se) Moje priorita je pořád zahraničí. Domů se ještě vracet nechci, ale taky to nechci ani vyloučit, to se vám pak vždycky vrátí. Každopádně musím počkat, co budou dělat ta záda. Když nebudu stoprocentně fit, tuhle sezónu už začínat nebudu.
Do Magnitogorsku se nevrátíte?
Myslím, že někam do Ruska půjdu určitě, ale na to je ještě brzy. Každopádně v Magnitce mi nic nechybělo, byl jsem tam strašně šťastný. Měli jsme tam super bydlení a zázemí. S Honzou Kovářem jsme měli každý půlku baráku, manželky se znaly, má jenom o tři měsíce starší dítě, všechno bylo super. Je to škoda.
Navíc to přišlo v olympijské sezóně. Moc vás mrzí, že jste nemohl bojovat o účast?
Co na to říct... Samozřejmě mě to mrzí. Šance podívat se na olympiádu teď byla větší než kdy jindy. Ale abych si odvařil záda a pak dva tři roky nemohl hrát, to raději olympiádu oželím.
