Článek
Devětadvacetiletý forvard prozatím nasázel šest gólů, přidal osm asistencí a chlubí se i sedmi kladnými body v hodnocení účasti na ledě při vstřelených a inkasovaných brankách. „Hraju kolem osmnácti minut na zápas, vytížený jsem podobně jako v Neftěchimiku," těší reprezentačního centra důvěra nového hlavního kouče Igora Uljanova, který v polovině října nahradil odvolaného Vadima Jepančinceva. Navzdory kolísavým výsledkům drží tým v Západní konferenci páté místo a absenci v play off si nikdo nepřipouští.
„To by bylo velké zklamání. Jsme nahoře, ale při dvoubodovém systému nikomu moc neutečete," připomíná. V Ledovém paláci s kapacitou 12 100 diváků si užívá skvělé kulisy, přestože se Spartak o multifunkční arénu dělí s konkurenčním CSKA. „On má větší zázemí. My jsme tam trochu v ústranní jako podřadný tým, protože jsme v hale hostující celek," říká.
Nové angažmá si však chválí. Poslední tři sezony mu cestičku v klubu prošlapal útočník Lukáš Radil a českou stopu v něm zanechal před sedmi lety také legendární Dominik Hašek. „Starší hráči nebo vedení na něj vzpomínají, ale mezi těmi mladšími už na tohle téma nic nepadne. Ani nevím, jestli jsou v hale nějaké jeho plakáty, protože vestibul jsem neprocházel. V kabině jsou vyvěšená akorát starší jména ruských legend Spartaku," vykládá Hanzl, jenž má v ruské metropoli na rozdíl od malého městečka v Tatarstánu podstatně větší vyžití.
Létání mu dávalo zabrat
„Šel jsem v Rusku dá se říct z extrému do extrému. Z jednoho z nejhorších měst do jedné z nejlepších destinací. Nižněkamsk je dost průmyslový. Po hokejové stránce jsem si sice nemohl na nic stěžovat, jenže ve volném čase jsme točili pořád dokola dvě restaurace. V Moskvě je možností přece jenom víc. I když restaurace v ní musíte pečlivě vybírat, abyste nedostali otravu. Ruská jídla mi ale chutnají. Rád si dám pirohy, pelmeně a miluju boršč," usmívá se.
O tisíc kilometrů západněji položené hlavní město je pro něj příjemnější také z hlediska dopravy. Stejně tak pro jeho nejbližší v Česku. Vždyť přítelkyně za ním dorazí přímou linkou z Prahy za dvě a půl hodiny. Přesuny k utkáním už nejsou tak náročné. Dlouhé lety do Vladivostoku nebo Chabarovsku, které tým nedávno absolvoval, by ale klidně oželel. „Stačí mi fakt jednou za sezonu. Pro nás, kteří jsme kolem Moskevské oblasti, to není tak hrozné jako pro kluky, co tam hrají. Já bych si to neuměl představit," tvrdí.
Vedle únavné cesty na ruský Dálný východ se musí vypořádat i s přelety mezi časovými pásmy. Sedmihodinové posuny jsou pro organismus složité. „Vždycky zůstáváme na moskevském čase. Po přistání trénujeme v jednu nebo ve dvě ráno a přes den spíme. Musím ale říct, že mi celkově létání dávalo zpočátku zabrat. Přiletěli jsme a šli ve čtyři ráno na hotel. Večer pak byl trénink a druhý den zápas. Pořád to šlo takhle dokola," dodává muž, který před třemi lety pomohl Litvínovu k historickému titulu v extralize.
