Nadávky jsem se naučil jako první, říká český sudí před čtvrtou sezónou v KHL

Na Rusko si rozhodně nestěžuju, ale za domov ho nepovažuju. Dá se ale říct, že se jako doma už cítím v tamním hokejovém prostředí. To už znám docela dobře.

Jasně. Spousta věcí je odlišná od české extraligy, musel jsem si zvykat na obrovské vzdálenosti i na jiný rytmus. V KHL odpískáte během dvou týdnů sedm utkání a po tripu máte několikadenní volno. Navíc jsem zpočátku narážel i se slabší znalostí ruštiny.

Ano, stačily mi k tomu zhruba čtyři měsíce. Naštěstí jde o jazyk blízký češtině, spousta slov je podobných. Člověk to rychle naposlouchá. Zvládl jsem i azbuku, dovedu si už cokoliv přečíst.

Ty jsem se naučil jako první. Teď už moc dobře vím, za jaké výrazy mám trestat.

První sezónu jsem zaregistroval, že si mě ruští kolegové trochu okukují, ale docela rychle jsme se sblížili. Teď už mě považují za svého.

Nejsou k sudím tak kritičtí. U nás se občas víc hledá vina za porážku v rozhodčích. V KHL se mnohem častěji píská na hráče.

Když jsem zpočátku příliš ruštinu neovládal, bylo pro mě někdy těžké porozumět, co kolegové říkají. Teď už to ale považuju za obrovskou pomoc, která urychluje řešení různých situací. Není potřeba se sjíždět, jako tomu bývá často u nás.

Kluby si tam taky stěžují, a pokud komise uzná protest za oprávněný, tak se to k nám samozřejmě dostane. Tu situaci pak s námi rozeberou. Už jsem nějakou tu pokutu zaplatil, ale musím někam zaklepat, nebylo jich moc.

Martin má za sebou první sezónu, během níž jsem mu pomáhal spíš já, když potřeboval s něčím poradit. Jsem ale samozřejmě rád, že mám v Rusku krajana. Moc často se ovšem nevidíme. Pískali jsme spolu jen dvakrát a několikrát jsme se potkali v Moskvě na letišti.

Nikdy je před zápasem nezdravím sám, spíš počkám, jestli oni poznají mě. Dost často jsem pískal Ondru Němce, dokud ještě v KHL působil. Skoro vždycky se po utkání za mnou krátce zastavil a prohodili jsme pár vět. Podobné je to třeba i s Jirkou Novotným.

Pokaždé. Ruští kolegové se pak mnohdy ptají, o čem jsme mluvili. (úsměv)

V podstatě nijak. V běžném životě si musím zařídit všechno sám. Také cesty na zápasy si organizujeme sami podle rozpisu soutěže, spoje si musíme vyhledat. Číslo letu a požadavky na hotely poté zapíšeme do formuláře, který putuje na vedení KHL, pak nám pošlou letenky.

Třeba Moskva nebo Petrohrad jsou na úrovni evropských metropolí. Nejsou o dvacet let zpátky, jak si u nás leckdo myslí. V menších městech a směrem na východ je ale životní úroveň už horší. Rozdíly jsou v Rusku docela podstatné.

První dva roky jsem tam byl sám. Před minulou sezónou se přistěhovala i manželka, ale v Moskvě se jí stýskalo po práci. Takže se teď vracíme k původnímu modelu, v průběhu sezóny se budu občas vracet zhruba na pět dní do Brna. Doma je doma, psychicky si odpočnu.

Jsou vyšší než v české extralize. Ale ne několikanásobně, jak si možná někdo představuje. Rozhodně to není tak, že v Rusku odpískám pár sezón a budu mít do konce života vystaráno.

Tak třeba letos jsem se 22. května vrátil z mistrovství světa a už začátkem června jsem začal suchou přípravu. Nejvíc času jsem strávil v posilovně a na atletických oválech. Musel jsem i na kemp rozhodčích KHL a teď mě čeká ve Švýcarsku setkání adeptů pro olympiádu 2018 v Pchjongčchangu. Na dovolenou prakticky nezbyl čas, neměl jsem ani týden souvislého volna a už 22. srpna mám pískat první zápas nové sezóny KHL.

Většina z nás se mu v minulosti věnovala, já hrával za brněnský Ytong dorosteneckou extraligu. Zdaleka ale neplatí, že bývalý vynikající hokejista musí být nutně i výborným rozhodčím. Spíš se člověk musí s určitými dispozicemi narodit. Já v sedmnácti získal pocit, že to jako hráč nikam moc vysoko nedotáhnu, ale chtěl jsem u hokeje zůstat. Proto jsem se dal na pískání. Máme to v rodině, táta soudcoval ve druhé lize.

Abych pravdu řekl, zatím ani moc ne. Asi to docením, až budu jednou rozhodcovskou kariéru bilancovat. Nebudu ale samozřejmě říkat, že mě to netěší. Mám z toho krásný pocit. Beru to ovšem zároveň jako závazek, že nesmím usnout na vavřínech. Musím dřít dál, abych se na stávající úrovni ještě nějaký čas udržel.

V našem případě to nejde. My se musíme připravit úplně stejně na úvodní kolo základní části ligy jako na rozhodující finálový zápas. Jakékoliv polevení z koncentrace se může vymstít. Užít si mohu snad jedině exhibici, jako byla nedávná Havlátova rozlučka s kariérou.

Moc pěkné. Zvlášť v té fantastické atmosféře, kterou umí brněnské publikum vytvořit. Pro mě to bylo o to specifičtější, že jsem s Martinem Havlátem kdysi rok v dorostu Ytongu hrával.

Pro mě je to v šestatřiceti už nereálné. Pokud dávají šanci zahraničním sudím, tak spíš mladým a perspektivním. Ale není vyloučeno, že se někdo i z Česka do NHL prosadí.

Netrápím se tím. Beru věci tak, jak přicházejí. Když jsem s pískáním začínal, taky mě tehdy ani nenapadlo, že to dotáhnu do KHL a na světový šampionát.

Já si vážím jakékoli možnosti pískat na mezinárodní scéně. Olympiáda je výjimečná tím, že se koná jednou za čtyři roky a na jednom místě soutěží kromě hokejistů i další sportovci, a tak atmosféra je naprosto jedinečná.

Ve výběru je nás dvacet hlavních sudích. Do Koreje z nich pocestuje čtrnáct. Budu samozřejmě moc rád, když se mezi ně vejdu.

Vůbec ne. To je záležitost, kterou já neovlivním. Olympiáda je sportovním svátkem, ať budou v hokejovém turnaji nastupovat týmy v jakémkoliv složení.

Výhledově je to možné, pokud mě tady budou chtít. Teď mám ale na další sezónu podepsanou smlouvu v KHL a dál momentálně moc neplánuju.

Vidím to na takových pět až šest let. Předpokladem je, abych byl zdravý, v dobré kondici a sloužila mi hlava.

Tak dobře, abych mohl odjet na jih Španělska a v klidu tam čekat na důchod, na tom nejsem. Budu se muset poohlédnout po nějakém jiném zaměstnání. Mám vystudovanou podnikatelskou fakultu a inženýrský titul. Nevím ale, jestli rozhodcovská kariéra je zrovna vhodným předpokladem pro práci ekonoma. (úsměv)

Samozřejmě že porovnávám, jak bych danou situaci vyřešil já. Ale nikdy rozhodčí veřejně nehodnotím. Je to nekolegiální a taky vím, jak to sudí mají mnohdy na ledě složité. Kritizovat z křesla je naopak strašně jednoduché.

Jen když hraje česká reprezentace. Být příznivcem nějakého klubu si z profesního hlediska nemůžu ani dovolit. Řeknu ale popravdě, že jsem moc přál mistrovský titul Kometě. Přestože nejsem brněnský rodák, strávil jsem ve městě přes polovinu života a posledních sedm roků tam bydlím. Mám k Brnu vztah a i za to, jaké má skvělé diváky, tak si pohár zasloužilo.

Dá se říct, že mě zajímají vrcholné soutěže prakticky ve všech sportech. Nejblíž mám k volejbalu a basketu, které jsem sám hrával. Zbožňuju ale i tenis a teď jsem samozřejmě sledoval i atletiku z Londýna. A když mám v zimě možnost, nenechám si ujít biatlon.